Myšlenka vyrazit na kole do Alp se zrodila začátkem roku 2004, netrvalo dlouho a jako cíl naší výpravy byl určen výjezd po vysokohorské silnici - Grossglockner Hochalpenstrasse. Datum odjezdu bylo stanoveno na 17.7.2004. Vyrazilo nás celkem 6: já s Hankou, Dan, Tereza a Petr s Romanou. Rozhodli jsme se dojet vlakem do Českých Budějovic a odtud pokračovat na kolech.

     Tady je již deník z naší cesty - možná je trošku stručný, protože jsem ho napsal po půl roce od naší výpravy, během které jsem si nevedl žádné poznámky kromě ujetých kilometrů. Velké množství fotek z této cyklovýpravy najdete v sekci "Fotogalerie".

1. den: sobota 17. července 2004   ČESKÉ BUDĚJOVICE - ČERNÁ V POŠUMAVÍ

     Vstáváme brzo ráno a rodiče Hanky nás vezou autem z Prostějova do Přerova na nádraží. Tady potkáváme Dana, kterého z Prostějova vezl jeho taťka. Čekáme na příjezd rychlíku Rožmberk, ve kterém už sedí Terka jedoucí z Ostravy a Romana s Petrem, kteří jedou ze Studénky. Při pohledu na přeplněný vlak se koupě místenek ukázala jako dobrá volba. V Brně nastupuje odhadem asi 50 cyklistů, takže nabíráme přibližně 30 minut zpoždění. Cesta se docela vleče a když se k tomu přidá úmorné vedro, už si přejeme, aby jsme byli v Budějovicích. Do Budějovic přijíždíme kolem 12:15 a dalších 15 minut čekáme na kola, jelikož ve vlaku jelo kolem stovky cyklistů. Přímo na nástupišti nakládáme věci na kola a po krátké prohlídce centra odjíždíme přes Včelnou směr Kamenný Újezd, tady se napojujeme na cyklostezku vedoucí do Českého Krumlova. Asi 4km za Budějovicemi mi praskla špice, takže do Krumlova jedu se solidní osmou na zadním kole. V Krumlově mi naštěstí v jedné dílně přepletli část kola a my mohli vyrazit dál. Pokračujeme proti proudu Vltavy do Větřní a odbočujeme směr Světlík, ještě v obci míjíme značku oznamující 18% stoupání, takže cesta nám dává pořádně zabrat. Ve Světlíku marně hledáme kemp vyznačený na mapě a když nám jeden z místních oznamuje, že byl pro malý zájem zrušen, pokračujeme dál směr Lipno.Po několika kilometrech jízdy odbočujeme ze silnice na cyklostezku vedoucí do Černé v Pošumaví. Později se ukazuje, že to nebyla zrovna dobrá volba - stezka vede po kamenité cestě, místy rozblácené a podmáčené. Do Černé v Pošumaví přijíždíme již za soumraku a kolem 21h rozděláváme stany v kempu u Lipna. V noci je pořádná letní bouřka.

zážitek dne: 18% stoupání ve Větřní

délka trasy: 57km    maximální rychlost: 57km/h    čas jízdy: 4:38h    průměrná rychlost: 12,2km/h

2. den: neděle 18. červenec 2004    ČERNÁ V POŠUMAVÍ - OBERNZELL

     Po noční bouřce sušíme ráno stany a kolem 10h opouštíme kemp a vyrážíme směr Horní Planá, kde převozem přes Lipno pokračujme přes Bližší Lhotu k hraničnímu přechodu Zadní Zvonková - Schöneben (přechod pro pěší, kola a motocykly otevřen od dubna do listopadu). Po pár kilometrech na rakouské straně začíná prudké klesání, jedu spolu s Danem v těsném závěsu za osobním autem a před obcí Ulrichsberg čekáme na ostatní. Tachometr ukazuje magických 80km/h! Ulrichsberg projíždíme za pravého poledne, míjíme místní,kteří obědvají v předzahrádkách domů a tak i my po chvíli na louce pojídáme paštiky a tatranky. Po obídku nasedáme na kola a pokračujeme mírným stoupáním směr Julbach. Před Julbachem se cesta "láme" a následuje tolik očekávaný sjezd. Při pohledu přes údolí na protější kopce si vychutnávám rychlý průjezd dědinou. Sranda však končí kousek za Julbachem kde nás ukazatel směr Passau navedl na odbočku, zvedající se prudce do kopce. Za chvíli následuje cedule značící stoupání 18%. Je kolem 13h, na obloze ani mráček a před námi rozpálená silnice mezi lány obilí. Cesta do Hoch-Kramml je nekonečná, koupu se ve vlastním potu, těsně před Hoch-Kramml projíždíme krátký úsek lesem a dáváme vytouženou zastávku ve stínu. Zjišťujeme nepříjemnou skutečnost - dochází veškerá voda, jelikož jsme v Rakousku tak není šance někde nějakou v neděli koupit, jelikož všechny obchody jsou zavřeny a potkat benzínku na vedlejší silnici je málo pravděpodobné. Stoupání pokračuje i za dědinou, na kole vezu jen prázdné flašky na vodu a hlavou se mi honí myšlenky co dál. Sundávám propocené triko a po krátké pauze sedám na kolo a pokračuji v jízdě. Po několika dalších kilometrech vjíždíme do Kollerschlagu, následuje pauza na náměstíčku s kašnou, kterou důkladně využíváme k ochlazení, bohužel voda není pitná. Po chvilce holky objevují na místním hřbitově záchody, u umyvadla žádná cedule a tak pitná nepitná - plníme všechny flašky co máme a vyrážíme dál. Z Kollerschlagu následuje celkem prudký sjezd do Německa, ve Wegscheidu míjíme benzínku kde nakupujeme nějaké pití. Cesta do Obernzell vede jak se říká "nahoru dolů", až teprve asi 2km před Obernzell následuje prudký sjezd až k Dunaji. Napojujeme se na Podunajskou cyklostezku a pokračujeme směr Passau, po cestě hledáme vhodné místo na přenocování. Pár kilometrů za Obernzell nacházíme malý poloostrov, na kterém kousek od řeky stavíme stan. Následuje krátká koupel v Dunaji a za pomocí vařiče konečně první teplé jídlo. Po večeři já Dan a Petr jedeme na kole do nedalekého Erlau na pivko a když zjišťujeme, že v dědině není jediná "zahrádka" kde by se dalo posedět, vracíme se ke stanu a večeři zapíjíme minerálkou :). Se setměním uléháme do stanů. Z celodenního pobytu na přímém slunci a nedostatku tekutin se u mě projevuje mírný úpal.

zážitek dne: sjezd v 80km/h, 18% stoupání na Hoch-Kramml

délka trasy: 72km    maximální rychlost: 80km/h    čas jízdy: 4:57h    průměrná rychlost: 14,4km/h

3. den: pondělí 19. červenec 2004    OBERNZELL - BRAUNAU AM INN

     Kolem 9h spolu s Danem, Petrem a Terkou odjíždíme do Obernzell dokoupit zásoby a zejména tolik chybějící vodu. Po návratu ke stanu snídáme a před 12h odjíždíme směr Passau. Jedeme po Podunajské cyklostezce podél řeky a po chvilce přijíždíme do Passau. Zajíždíme do centra na krátkou prohlídku a taky k soutoku Dunaje a Innu. Napojujeme se na Tauernskou cyklostezku a proti proudu Innu vyrážíme směr Schärding. Tady dáváme krátkou pauzu, v info centru si bereme pár map okolí a pokračuje dál po cyklostezce. Cyklostezka vede podél Innu po výborně upravených polních a lesních cestách, velice dobře značená. Větší kopečky potkáváme jen ojediněle, takže cesta rychle ubíhá. V podvečer se blížíme k Braunau am Inn a hledáme nějaké vhodné místo na přenocování. Bohužel se nám nedaří najít osamocené místo pro dva stany tak pokračujeme do Braunau. Zde objevujeme "Bicycle Point" - umývárna + WC pro cyklisty. Následuje očista, převlékáme se do čistého a vyrážíme dál podél Innu. Projíždíme mokřady a stáváme se terčem nájezdů komárů, před kterými není úniku. Doštípaní jsme snad uplně všude. Pár kilometrů za Braunau Petr objevuje místo na přespání poblíž vodní elektrárny, v rekordním čase stavíme stan, protože útok komárů nepřestává. Ve stanu zabíjíme poslední komáry a za dunění vody vytékající z elektrárny usínáme.

zážitek dne: komáři u Braunau a během stavby stanu

délka trasy: 92km    maximální rychlost: 56km/h    čas jízdy: 5:32h    průměrná rychlost: 15,3km/h

4. den: úterý 20. červenec 2004    BRAUNAU AM INN - SALZBURG

     Ráno snídáme, balíme stany a vyrážíme dál po cyklostezce. První menší pauzu děláme na vyhlídce u soutoku Salzachu s Innem. Nafotíme pár fotek a pokračujeme do malebného městečka Burghausen u řeky Salzach. Na nábřeží děláme pauzičku na obídek, projíždíme parkem a pokračujeme podél Salzachu dál. Zanedlouho stezka odbočuje od řeky a následuje stoupání lesem po silnici. Po několika kilometrech končí les a s ním i stoupání, v dálce se nám ukazují první vrcholky Alp. Sjíždíme k Salzachu do města Tittmoning a podél Salzachu šlapeme dál. Poklidnou jízdou směřujeme k Oberndorfu, protože máme v plánu nocovat někde před Salzburgem a prohlídku města nechat na další den. Kousek před Oberndorfem následuje koupání v ledové vodě Salzachu a krátký odpočinek. V Oberndorfu dokupujeme pití a jelikož počasí vypadá na pěknou bouřku, jedeme dál a hledáme místo na dnešní přenocování. Počasí se na chvíli umoudřilo a tak na louce nedaleko Achartingu vaříme večeři. Mezitím Petr našel vhodné místo na přespání kousek od louky v lese. Po večeři nasedáme na kola a jedeme postavit stan, brodíme se s koly přes potok a na plácku mezi stromy stavíme stany. Počasí se opět zhoršilo, začíná pršet. Zamykáme kola ke stromu a mizíme ve stanech. Zanedlouho začíná prává alpská bouřka. Prší snad celou noc a přesto, že jsme v lese pod stromy nám začíná kapat do předsíňky ve stanu (poprvé a naposledy).

zážitek dne: pravá alpská bouřka

délka trasy: 71km    maximální rychlost: 62km/h    čas jízdy: 4:55h    průměrná rychlost: 14,2km/h

5. den: středa 21. červenec 2004    SALZBURG - UNKEN

     Je po bouřce, necháváme oschnout stany a snídáme. Kolem 11h opouštíme les a po velice frekventované silnici jedeme do Salzburgu. Naštěstí je to jen pár kilometrů, netrvá dlouho a vjíždíme do města. Orientujeme se podle cedulí, které nás navádějí na centrum. Po chvilce hledání přijíždíme k zahradám Mirabel kde dáváme krátkou pauzu na oběd. Procházíme část zahrad a děláme pár fotek. Poté sedáme na kola a projíždíme historické jádro města. Dokupujeme zásoby vody a jídla a snažíme se opět napojit na Taurenskou cyklostezku. Bloudíme mezi řadou cyklostezek, které se právě v Salzburgu potkávají a křižují. Zanedlouho již jedeme po správné a pokračujeme na jih směrem na Bad Reichenhall. Zde děláme další pauzu a krátkou prohlídku tohoto krásného lázeňského městečka. Od této chvíle se mi začínají ze středu kola ozývat prapodivné zvuky, které nevěstí nic dobrého. Pokračujeme dál, cyklostezka vede lesem podél řeky Saalach. Kolem 19h přijíždíme do Unkenu a objevujeme malý autokemp. Zjišťuji cenu ubytování, představa teplé sprchy po čtyřech dnech rozhoduje, že tu přespíme. Stavíme stany, holky přepírají pár věcí a vaříme večeři. Za 1 euro dáváme sprchu - teplá voda teče celých 7 minut. Při večeři se s námi dává do řeči jeden cyklista z Finska, co si přijel do Alp vyjet pár kopečků. Ve Finsku prý není cestování na kole nijak rozšířené. Dáváme mu ochutnat domácí slivovice a fernetu. Jelikož jede z oblasti kolem Zeller See, ptáme se ho, kde najít nějaký dobrý kemp. Na oplátku mu pro zajímavost sdělujeme kolik stojí kempy, pivo a jiné věci u nás doma. Žasne jak je u nás levno a říká, že příští rok povede jeho cesta do České republiky :). V noci opět prší.

zážitek dne: zahrady Mirabel, městečko Bad Reichenhall

délka trasy: 61km    maximální rychlost: 42km/h    čas jízdy: 4:39h    průměrná rychlost: 13,1km/h

6. den: čtvrtek 22. červenec 2004    UNKEN - MAISHOFEN

     Po probuzení jako vždy snídáme, opět sušíme stany a balíme věci. Zjišťuji, že střed mého kola má patrně prasklý věneček ložiska. U majitele kempu si půjčuji hasačky a provizorně dotahuji střed. K 11h vyrážíme dál po cyklostezce do městečka Lofer. Nakupujeme pečivo, vodu a dáváme svačinu. Pokračujeme po Tauernské cyklostezce vedoucí krásným údolím Saalachu do Saalfeldenu. Při jednom sjezdu mi praská zadní duše, měním za novou a jedeme dál. V Saalfeldenu dokupujeme zásoby a následuje cesta k Zeller See. Na radu finského cyklisty se snažíme najít kemp na sever od jezera, kde jsou ceny údajně poloviční oproti kempům v blízkosti Zell am See. Nacházíme kemp u Maishofenu asi 4km od Zell am See. Cena se pohybuje kolem 6 euro za osobu za noc, žádné další placení za sprchu, takže jej bereme. Stavíme stany, každý si do sytosti užíváme dlouhé teplé sprchy a vaříme večeři. Jdeme spát, časně ráno vyrážíme na slavnou Grossglockner Hochalpenstrasse.  

zážitek dne: cyklostezka a příroda v údolí Saalachu

délka trasy: 50km    maximální rychlost: 44km/h    čas jízdy: 3:31h    průměrná rychlost: 14,1km/h

7. den: pátek 23. červenec 2004    GROSSGLOCKNER HOCHALPENSTRASSE

     Brzo ráno vstáváme a vyrážíme z kempu. Projíždíme Zell am See a odbočujeme na Bruck, právě tady začíná Grossglockner Hochalpenstrasse. Do Fuschu jedeme po cyklostezce vedoucí podél silnice. Zde potkáváme jednoho cyklistu ze Slovenska, dáváme s ním krátkou řeč a pokračujeme dál. Za Fuschem se cesta trošku zvedá, ale pořád se šlape docela lehce. U jednoho odpočívadla u cesty potkáváme dalšího Slováka. Jsou to kamarádi, kteří vyrazili stejně jak my protáhnout si tělo do pořádných kopečků. Kolem půl deváté přijíždíme do Ferleitenu. U mýtnice snídáme a vyrážíme, teď už do pořádných kopečků. Každá větší vracečka je označena jako "Kehre". Míjíme první - ukazuje 1392 m.n.m. a já přemýšlím, kolik jich asi bude než dojedeme na Fuscher Törl. Z ničeho nic se zatahuje obloha a začíná pořádná horská bouřka. Stačil jsem si nasadit pláštěnku a schovat pod ní foťák a rámovku s doklady a penězi. Schovat se není kam a tak postáváme na kraji cesty a sledujeme motorkáře a cyklisty jak v tom dešti sjíždí dolů. Pár cyklistů nás také míjí, když jedou nahoru. Míjí nás také Slovák, kterého jsme potkali u odpočívadla. Bouřka neustupuje, docela se ochladilo. Dřepíme s Hankou u krajnice, tak aby pod pláštěnku netáhlo. Šlapat to co už jsme vyjeli znovu se nám nechce a proto padá návrh návratu do kempu. Nohy mám zdřevěnělé a odkrvené od hodinového klečení u škarpy. Tak jak bouřka rychle přišla, tak i po 1,5h trvání odešla. Nasedáme promrzlí na kola a pokračujeme dál. Hned za další "kehre" u Pifkaru - restaurace, obchod se suvenýry potkáváme Dana a Terku, kteří přečkali bouřku pod přístřeškem u restaurace. Později jsme se dozvěděli, že Romana s Petrem přečkali bouřku pod mostem o něco výše. S Hankou nezastavujeme, míjíme Pifkar a šlapeme dál. Oplátkou za bouřku nám bylo krásné počasí s jasnou oblohou po celou cestu nahoru. Děláme pauzy podle potřeby, fotíme a vychutnáváme pohledy na překrásnou krajinu. Má to jedinou vadu na kráse a to je zničený střed mého kola, se kterým se dost špatně šlape zvlášť do takových stoupání. Na jednom z odpočívadle potkáváme rodinku od Prahy (dle SPZ), napadlo mě si půjčit nářadí na dotažení středu, ovšem bylo mi ředčeno, že nářadí mají v kufru auta se spoustou věcí a nechce se jim to vyndávat. No nic, jede se dál. Kolem 14h přijíždíme k muzeu alpské kultury, jeho prohlídku si necháváme na zpáteční cestu. Děláme pár fotek na sněhu a šlapeme dál, Fuscher Törl již máme na dohled. Následuje pár vraceček a zastavujeme na parkovišti pod Fuscher Törl. Na terase restaurace dáváme oběd. Po chvilce jsme číšníkem upozorněni na to, že když si nic nekoupíme tak nemáme co sedět u stolu. Scházíme tedy z terasy a jíme na zemi u kol. Po jídle a krátké pauze sedáme na kola a po dlážděné cestě o 14% stoupání se drápeme na Edelweisspitze (2571 m.n.m.). Hanka vyjela na vrchol jako první, zato já s Danem lapáme v této výšce po dechu. Na parkovišti na vrcholu potkáváme auto s přerovskou SPZkou a tak je Dan pozdravil: "zdravíme sósedy z Přerova". Dáváme krátký hovor - odkud kdo kam jedem a kam máme namířeno. Byli docela překvapeni, že jedeme celou dobu z ČR na kole. Oblékám se, protože při rychlé jízdě z tak dlouhého kopce člověk docela prochladne. Opět fotíme a jelikož se ženou mraky a výhled není skoro žádný, sedáme na kola a frčíme si to z kopce dolů. Cesta je sice dlážděná a samá zatáčka, ale přesto se nám s Danem podaří předjet pár aut a motorek - skvělý pocit :). Na parkovišti u restaurace čekáme na holky. Mezitím dolů dojela i rodinka z Přerova, dávám se do řeči s řidičem a ptám se jestli nemá hasačky na dotažení vyvyklaného středu. S ochotou přehazuje v kufru věci a loví kufřík s nářadím, který je samozřejmě až na dně. Při provizorní opravě kola jsem si vzpomněl na předchozí "ochotnou" rodinku odněkud od Prahy v nablýskaným fáru a pak jsem se podíval na pohodovýho chlápka v teplákách s manželkou a synem jak debatují s Danem o naší další cestě. Holt Haná a Praha je nebe a dudy. Po opravě si ještě chvíli povídáme. Následuje rozlučka a my si to šlapeme do kopce k Fuscher Törl. Tady se opět fotíme. Nasedáme na kola, jednou šlápneme a jede se. Z kopce to jenom sviští, máváme na Slováka, kterého jsme potkali před Ferleitenem. Zastavujeme u muzea alpské kultury a čekáme na holky. Následuje krátká prohlídka. Opět sedáme na kola a uháníme to z kopce co to dá. Opět předjíždíme auta a motorky. Některá auta parkují na odpočívadle, aby zchladily brzdy. Po chvíli mě předjíždí Dan a já na něj v rychlosti křičím, že dáme pauzu a počkáme na holky. Jedu za ním v těsném závěsu, projíždíme pár zatáček a já cítím smrad spálené gumy. Zastavujeme, na ráfky se nedá ani šáhnout jak jsou rozžhavené. Danovy brzdové špalky (asi díky měkčímu materiálu) jsou sjeté asi o centimetr a přední vidlici a nohy má černé od odletující gumy. Pochvalujeme si navzájem maximální rychlost a čekáme na holky. Po chvíli přijíždí holky a jede se dál. S Danem to opět fofrujem dolů a navzájem se předjíždíme. Na rovném úseku předjíždíme na jeden zátah 3 auta a motorku a brzdíme až na Pifkaru a opět čekáme na holky. Dan kupuje v obchůdku se suvenýry zpívajícího sviště. Chvíli ho testujeme a pokračujeme ve sjezdu. Při sjezdu k mýtnici předjíždíme jednoho motorkáře, a když si ho Dan vychutná prvotřídní myškou jak z F1, motorkář nás předjíždí s vystrčeným prostředníčkem. U mýtnice čekáme na holky, mezitím nás míjí i rodinka z Přerova, máváme na sebe a naposledy se loučíme. Cesta z Ferleitenu je poměrně rovná a klesání je mírné, takže nemusíme tolik brzdit a vychutnáváme si sjezd. U Fuschu nás dojíždí holky a pokračujeme po stezce podél cesty do Brucku. Tady odbočujeme na Zell am See. V supermarketu na kraji města dokupujeme jídlo a pití. Projíždíme Zell am See a jedeme do kempu u Maishofenu. Jelikož se nám nechce balit stany a na večer hledat místo na spaní, platíme ještě jednu noc a zůstáváme v kempu. Večer se zhoršuje počasí a v noci prší.

 zážitek dne: Grossglocknerská vysokohorská silnice

délka trasy: 88km    maximální rychlost: 74km/h   

8. den: sobota 24. červenec 2004    MAISHOFEN - SCHWARZACH

     Dopoledne odjíždíme z kempu směrem na Zell am See, je zataženo a místy poprchá. Projíždíme Bruck a pokračujeme po Taurenské cyklostezce směr Bischofshofen. U Taxenbachu začíná silně pršet a tak se schováváme v nedalekém seníku. Po dvou hodinách strávených v seníku jedem s Danem projet okolí, kde by se dal postavit stan. Na nádraží zjišťujeme cenu rakouských vlaků. Dáváme se do řeči s jedním chlapíkem, který nám vysvětluje, že když tu začne pršet tak to může trvat i několik dní v kuse. Vracíme se zpět k seníku a jelikož přestává pršet, pokračujeme dál. Po pár kilometrech začíná opět hustě pršet. V dešti jedeme ještě několik kilometrů a nacházíme místo pod mostem hlavní silnice vedoucí na Bischofshofen, pár kilometrů před Schwarzachem. Jelikož je to snad jediné místo v okolí kde je sucho, rozhodujeme se zde postavit stany a přenocovat. Sušíme oblečení a vaříme večeři.

zážitek dne: nocování pod mostem

délka trasy: 30km   

9. den: neděle 25. červenec 2004    SCHWARZACH - WERFEN

     Balíme stany a vyjíždíme. Opět začíná pršet a tak se opět schováváme před deštěm. Po hodince přestává a my jedeme dál. Stezka vede podél řeky Salzach a cesta rychle ubíhá. Přijíždíme do Bischofshofenu a dáváme pauzu. Rozhodujeme se, že pojedem až do Werfenu a tam přenocujeme. Do Werfenu přijíždíme odpoledne, vaříme jídlo a hledáme místo na přespání. Stan stavíme u břehu Salzachu na kraji města.

zážitek dne: setkání s orlem při hledání místa na spaní

délka trasy: 51km    maximální rychlost: 49km/h    čas jízdy: 4:04h    průměrná rychlost: 12,4km/h

10. - 11. den: pondělí - úterý 26.-27. červenec 2004    WERFEN - LINZ - ČR

     Ráno lehce poprchá, vyjíždíme z Werfenu a jedeme na prohlídku Eisriesenwelt  - největší ledové jeskyně na světě, vysoko nad Werfenem v pohoří Tennengebirge. Z Werfenu k parkovišti, kde je stanice lanovky vede silnice se sklonem 21%! S plně naloženými koly šlapeme nahoru, střed mého kola je už v dezolátním stavu o to větší námahu dá kopec vyšlapat. Kousek před parkovištěm odbočujeme z silnice a dáváme pauzu. Počasí se umoudřilo a po delší době vykouklo slunce. Na prohlídku jeskyně se dělíme na dvě skupiny. Já s Hankou a Danem vaříme oběd a hlídáme kola, zatímco Petr s Romanu a Terkou jdou na prohlídku jeskyně. Po dvou hodinách se střídáme a jdeme na prohlídku my. Lanovkou vyjíždíme do horní stanice a pokračujeme po pěšině ke vchodu do jeskyně. Na prohlídku fasujeme karbidové lampy, jelikož v jeskyni není osvětlení, trvá cca 1 hodinu. Po prohlídce sjíždíme lanovkou k parkovišti a odjíždíme na kolech zpět do Werfenu. Na nádraží kupujeme jízdenky a nasedáme do spěšného vlaku "Salzach Sprinter" směr Salzburg. Zde máme 10 minut na přestup na IC směr Linz, který jsme stihli na poslední chvíli. Vlaky jsou čisté, vše upravené, naprosto nesrovnatelné s vlaky u nás. Cesta rychle ubíhá a kolem 20h vystupujeme v Linzi. Projíždíme Linz a marně hledáme nějakou mapu podle které by jsme se zorientovali. Jedeme podle cedule označující kemp. Bohužel bloudíme a zjišťujeme, že jsme vyjeli z města směrem na jih. Kolem 22h stavíme po tmě stan u potoku nedaleko silnice na poli, zamykáme kola a jdeme spát. Balíme mokré stany a jedeme zpět do Linze, projíždíme centrum, nakupujeme a pokračujeme na sever směrem k české hranici. Celou cestu až na hranice jedeme do mírného kopce. Teprve do Vyššího Brodu si užijeme větší sjezd. Ve Vyšším Brodu nasedáme na vlak a jedeme přes České Budějovice a Brno domů.

zážitek dne: 21% stoupání, cesta lanovkou, jeskyně

délka trasy: 84km    maximální rychlost: 47km/h    čas jízdy: 6:23h    průměrná rychlost: 13,1km/h