Na tento víkend jsme si naplánovali projet na kole přírodní parky Chřiby a Ždánický les.

    

     Horské pásmo Chřiby je nejvyšší a nejčlenitější území středomoravských Karpat. Je to vesměs zalesněná členitá vrchovina o ploše 335 km2 jejímž nejvyšším bodem je Brdo (586,7 m.n.m). Na tomto, ač rozlohou nepříliš velkém území, naleznete nepřeberné množství lesních cest (většinou s kvalitním asfaltovým povrchem), romantická zákoutí, skaliska, studánky, potoky, hluboká údolí i místa s dalekým rozhledem. Severní částí pohoří protéká řeka Morava a na jeho svazích pramení množství drobných potoků a říček, které se do Moravy vlévají. Je to nádherná turistická oblast, mající své osobité a nezaměnitelné kouzlo těžko nahraditelné jakoukoliv jinou.

 

     Přírodní park Ždánický les, jehož celé pohoří pokrývá souvislý les byl zřízený v roce 1996 a má rozlohu 68 km2. Území zahrnující pramenné části toků Trkmanky a Litavy je významnou zásobárnou vody. Nejvyšším bodem je vrch U slepice (438 m.n.m.). Nejzachovalejší část je 56 ha pralesa, který byl vyhlášen přírodní rezervací. Lesy jsou zvláště bohaté na druhy hřibovitých hub. Hlavním posláním parku je zachování a podpora přírody dalším generacím. Najdete zde  optimální podmínky pro rekreaci v přírodě především formou pěší turistiky a pro výskyt asfaltových lesních silniček také výborné podmínky pro cykloturistiku a to zejména na hlavním hřebeni.

 

 

 

1. den: pátek 10. srpna 2007   

 

PROSTĚJOV - SMRAĎAVKA

       

     Celý den prší a tak s Petrem řešíme zda vyjet či ne.Nakonec přeci jen vyrážíme, s Petrem a Romčou máme sraz v Hulíně, odkud pokračujeme do kempu Smraďavka. Kolem 19:30 jsme na místě. Holky vybírají plac na stany tak dlouho a tak poctivě, až jsme nakonec přebrali. Stavíme stany a vyrážíme na pivko. Všude je však plno.V lázeňské restauraci pořádají disko, platit nebudeme, jdeme jen na chvíli stejně a bychom si tu moc nepokecali. Nakonec kotvíme na lavičkách před samoobsluhou s výčepem. Sedíme do 22hod, povídáme si a tak trochu začínáme řešit cíl naší příští dovolené.

     Vracíme se do kempu. Před diskotékou je až moc živo. Zalézáme do spacáků a za dunění hudby usínáme. To horší nás ale teprve čeká. Kolem 2hodin končí diskotéka a do kempu se vrací několik podnapilých partií. Hned je vzhůru celý kemp. Asi nejhorší je to v okolí našich stanů. Postupně jak některé skupinky odpadají se vše vrací do normálu a konečně se dá v klidu spát.

 

2. den: sobota 11. srpna 2007   

 

SMRAĎAVKA – VLČÁK – BRDO – BUNČ – SALAŠ – VELEHRAD - MODRÁ – TUPESY – BUCHLOVICE - SMRAĎAVKA

 

     Ráno jde Hanka s Petrem nakoupit nějaké jídlo k snídani a také na cestu. Po snídani vyrážíme po cyklotrase č.5151 přes Dlouhou řeku Na Pilu. Pokračujeme po 5155 na parkoviště u hlavní silnice a dále kousek po 5150 ke značené turistické značce. Začínáme bloudit, protože značení nesouhlasí s mapou. Takže se místo do Starých Hutí dostáváme na Zikmundův statek. U altánku děláme kratičkou pauzu, fotíme rybník brčálník a koně. Nejprve to zkoušíme po červené turistické, kde je značená i cyklo, ale nakonec se vracíme a jedeme po místní S2. U statku se raději ještě ptáme jestli po ní dojedeme na Vlčák. Prý jo, ale po té červené by to bylo lepší. No vracet se už nebudeme. Našlapané kilometry rychle ztrácíme a sjíždíme do námi již dříve chtěné Staré Huti.

     Odtud už vede značená asfaltka až na Vlčák, kde najíždíme na šotolinu, která nás přivádí až na Brdo (586,7m.n.m.). Poslední metry musíme kola tlačit, ale je to jen kousek. Na vrcholu Brdo se nachází stejnojmenná rozhledna (otevřená v roce 2004). Jedná se o kamennou rozhlednu, která byla v ČR postavena po více jak 70ti letech. Rozhledna je vysoká 24m a nahradila původní dřevěnou, která v 70tých letech dosloužila. Je zataženo a všechno ve velkém oparu, takže je sotva v dáli vidět obrys hradu Buchlov, natož pak Malá Fatra a Roháče, o kterých je na rozhledně zmínka. Za krásného počasí to tady musí být jak v pohádce, nikde žádné města, domy ani civilizace, dokola jen údolí, lesy a v dáli tajemný hrad.

     Pokračujeme po 5158 do Bunče. V hospůdce si dáváme něco malého do žaludku.

Najíždíme na cyklotrasu č.5018, která lemuje modrou turistickou značku. Projíždíme Salaší, pokračujeme na Velehrad a pak dále do Modré podívat se na Archeopark. Vracíme se zpátky do Velehradu. Na lavičce do sebe ládujeme rohlíky  s paštikou a zajídáme to mirabelkami.

     Pokračujeme přes Tupesy do Buchlovic. Míříme přímo do zámeckého sklepa na košt nějakého dobrého vínka. Zkoušíme Rulandské šedé pozdní sběr, Charddonay pozdní sběr, Kerner pozdní sběr a slámové víno. Romča s Hankou jdou obhlédnout kytky do skleníků. My s Petrem na ně zatím čekáme na lavičce. Po jejich návratu se dovídáme, že se tady zítra budeme znovu zastavovat pro nějaké kytky. No jsme z toho celí nadšení, ale prý máme smůlu.

     Do kempu se vracíme přes Sovín. Po sprše a večeři si jdeme spravit chuť do Lovecké restaurace. Večer se tu koná zábava se skupinou Reflexy. Posloucháme pár písniček a kolem 23hod jdeme spát.

                                                        

3. den: neděle 12. srpna 2007   

 

SMRAĎAVKA – BUČOVICE – SLAVKOV U BRNA – ŠARATICE – MILEŠOVICE – U SLEPICE -  BUČOVICE – PROSTĚJOV

 

     Romča s Hankou jdou na nákup do samoobsluhy. Po snídani balíme stany a kolem 9hod jedeme do Buchlovic pro ty již včera vyhlédnuté kytky. Po opětovném zaplacení vstupu do areálu (20Kč/os) kupujeme kytky a kolem 9:30 odjíždíme do Bučovic.

     Parkujeme auta nasedáme na kola a po cyklotrase 5097 jedeme do Slavkova u Brna. Děláme zastávku v zámecké zahradě, kde v kostýmech odění vojáci na koních trénují zásahy šavlí. Pokračujeme přes Vážany nad Litavou a Hrušky do Šaratic, kde s Hankou vzpomínáme na předešlé závody Le Mans, které jsme zde na svých kolech absolvovali. V Milešovicích dostáváme hlad, a protože dále před námi už  jsou jen lesy jde Petr okouknout místní  restauraci, zdali vaří. Dostává se mi záporné odpovědi a prý jen tak lehce v okolí něco neseženu. No budou nám muset stačit ty tři rohlíky ze včerejška. Pokračujeme po 5002 na rozcestí, kde chvíli váháme kudy dál. Nakonec vybíráme polní cestu. Vjíždíme do Ždánického lesa a po 2km se napojujeme na cyklotrasu č.473, vedoucí po hlavním hřebenu. Velmi mile nás překvapil kvalitní asfaltový povrh silnice. Všude kolem nás jen hustý les a skrz něj tato pěkná silnička. Hotový cyklistův ráj.

     Po 7km nás však zastihuje takový slejvák, že se pomalu ani nestihneme převléct do nepromokavého oblečení. Schováváme se pod stromy a čekáme až to přejde. Bundy sice nepromoknout, ale voda stéká někomu přímo na cyklokalhoty, někomu jen na nohy a pak všem nakonec do bot. Přeháňka trvá déle, než bychom si přáli a tak ještě za mírného deště vyrážíme.

     Déšť ustává a tak pokračujeme dále dle plánované cesty k autu. Cesta vede kolem ropných věží a po 3km od hlavní cesty spojující Bučovice se Ždánicemi přijíždíme na nejvyšší bod Ždánického lesa U Slepice (438m.n.m.), který však s kurem domácím nemá asi nic společného. Každopádně má však kóta U slepice mnoho společného s ropou. Ta se totiž těží přímo na vrcholu, což je opravdu rarita. Pár stovek metrů odtud se hned vedle hlavní hřebenové trasy rozprostírá průmyslový areál firmy Moravské naftové doly, která obstarává těžbu černého zlata v žírné moravské zemi. Ždánický les je vůbec provrtán vrty na ropu a zemní plyn. Přesvědčit se o tom můžete, vydáte-li se na kole nazdařbůh nějakou hezkou lesní asfaltkou. Často se  vám totiž přihodí, že cesta skončí právě u pohybujícího se ropného čerpadla a dál nevede.

     Odtud cesta pozvolna klesá až do Bučovic. Fotíme zámek a přijíždíme na parkoviště. Balíme kola do auta a odjíždíme směr Vyškov. V Prostějově se loučíme s našimi spolucestovateli, kteří pokračují domů do Závišic.