Tour de Corse 2006, Korsika na kole, cyklistika, cykloturistika, cestování na kole, kolem korsiky na kole

Už během cyklovýpravy v Alpách jsme spřádali plány, kam vyrazit následující rok. Jedním z našich cílů byl i ostrov Korsika. Když na podzim zveřejnila CA Jenda, že i v roce 2006 nabídne přepravu osob a kol do italského Livorna, bylo o cíli naší cyklovýpravy rozhodnuto. Tato agentura s několikaletými zkušenostmi nabízí pouze přepravu, což je ideální způsob pro všechny cykloturisty, horské turisty a dobrodruhy, kteří jsou zvyklí si své putování organizovat sami.

Ideální způsob jak poznávat Korsiku je ze sedla kola. Převážná část korsických silnic, zvláště těch vedlejších a horských je poměrně úzká, avšak díky kolu můžete jet kamkoliv, kdekoliv zastavit a vychutnat si nádhernou přírodu tohoto hornatého ostrova ležícího v Ligurském moři. Na kole se dostanete do míst, kam je pěšky daleko a naopak kam autobus díky úzkým silničkám nedojede. Silnice si tu zachovávají svůj pozvolný sklon, stoupání jsou sice poměrně dlouhá, ale vcelku mírná bez větších zlomů. Výjimku tvořili např. městečka Sartene, Bonifacio či Propriano, kde jsme narazili místy na kratší 16% - 18% stoupání. Mohutné pohoří Korsiky táhnoucí se od severovýchodu k jihozápadu je dlouhé téměř 200km a vysoké v průměru 2000m. Proto se Korsika, která je nejhornatějším ostrovem Středozemního moře označuje jako pohoří v moři. Nížiny zde najdeme pouze v úzkém pásu podél východního pobřeží. Korsika je také málo zalidněná, na celém ostrově žije přibližně 250 tisíc obyvatel, z toho téměř polovina v největších městech Ajaccio a Bastia. Národní park "Parc Régional de la Corse" se rozkládá na čtvrtině ostrova. Průmysl zde prakticky neexistuje.

Během našeho cykloputování nám Korsika připravila spoustu příjemných a pěkných zážitků. Dlouhá stoupání nám byla odměněna nádhernými výhledy a sjezdy, projížděli jsme hlubokými soutěskami a kaňony, které vytvořili dravé řeky a horské potoky. Koupali se na opuštěných či nepřeplněných plážích s romantickými útesy, občas se zchladili v rychlé horské řece či v divoké kaskádě, šlapali kolem malebných zátok, podél dlouhých písčitých pláží, po úzkých silničkách vedoucích ve strmém srázu podél pobřeží vysoko nad hladinou moře. Na pobřeží azurového a čistého moře pozorovali západ slunce. Viděli jsme mohutné vysokohorské štíty, setkali jsme se s volně běhajícími prasaty, cestu nám občas zkřížilo stádo krav či pobíhající skupinka koz. Projížděli jsme malebnými horskými vesničkami, městy se stále živými historickými tradicemi (Bonifacio, Corte, Calvi, Sartene), téměř neobydleným územím, zavítali jsme také do nejrušnějších a turisticky oblíbených lokalit. Osvědčilo se nám vstávat brzo ráno a jet na kole dopoledne, jelikož po obědě je o prázdninách na Korsice opravdu vedro. Zbytek dne jsme trávili někde u moře, v kempu či u řeky a dál pokračovali až na večer. Korsika je opravdu něco nádherného. Pokud nechcete trávit dovolenou opékáním těla někde na přelidněné pláži v Chorvatsku, neváhejte a tento ostrov navštivte.

Zde si můžete pročíst deník z naší cyklovýpravy kolem Korsiky, kdy jsme během 14dnů našlapali 860km.

1. den: sobota 22. července 2006 OLOMOUC - BRNO - LINZ - SALZBURG - INSBRUCK - BRENNERO - BOLOGNA - FIRENZE - LIVORNO

Před 8h vyjíždíme z Prostějova do Olomouce, odkud vyjíždí autobus, který nás a naše kola odveze do Livorna. Přijíždíme na tř. Kosmonautů, odkud je naplánovaný odjezd. Romča s Petrem jedou do Olomouce taky autem. Na parkovišti, kde s nimi máme sraz již na nás čekají. Terka s Alešem jedou z Ostravy vlakem. Sundáváme kola z auta a přesunujeme se na zastávku, kde již stojí autobus. Brašny podáváme řidičům, kteří je skládají do zavazadlového prostoru. Kola ukládáme na přívěsný vozík. Před 9h přichází také Terka s Alešem. Vyjíždíme včas, autobus je zaplněn asi z poloviny. Naší další zastávkou je Brno, autobus je z většiny zaplněn. Pokračujeme po D1 a dále do Českých Budějovic, naší poslední zastávkou v ČR. Před Budějovicemi začíná zlobit klimatizace a za chvíli je v autobuse jak v sauně. Naštěstí se řidičům podaří v Budějovicích závadu odstranit. Autobus je již plně obsazen. S menším zpožděním pokračujeme přes hraniční přechod Dolní Dvořiště do Linze. Zde najíždíme na dálnici A1. Před Salzburgem vystupují první cestující, jejich cílem je pravděpodobně nedaleká Solná komora. Uvolňují se sedadla přes uličku a já je rychle obsazuji, cesta až do Livorna byla pohodlná, jelikož jsem s Hankou měl každý k dispozici dvě sedačky :). Ze Salzburgu pokračujeme na Rosenheim, kde najíždíme na dálnici směr Innsbruck a dále přes Brennerský průsmyk do Bolzana a Trenta. Cestou s Petrem vzpomínáme na loňskou výpravu do Alp, kdy jsme tuhle oblast projížděli (Bolzano, Brennero, Innsbruck, Rosenheim). Jelikož se setmělo uleháme ke spánku. Autobus pokračuje přes Veronu, Modenu, Bolognu, Prato do Florencie, kde vystupují další dva cestující. Do Livorna je to přibližně 70km.

2. den: neděle 23. červenec 2006 LIVORNO - BASTIA - SANTA SEVERA - MACINAGGIO - COL de la SERRA 365 m.n.m. - GOLFU ALISU

V 7h přijíždíme do přístavu Livorno. Vytahujeme věci z autobusu a montujeme dohromady kola. Holky jdou mezitím koupil lístky na trajekt (6 osob + kola 390€). Připevňujeme brašny na kola a jedeme se nalodit na trajekt. Přijíždíme akorát, náš žlutobílý trajekt společnosti Corsica Ferries vyplouvá v 8:30. Nástup do lodi probíhá velmi rychle, protože všechna auta a osoby jsou již naloděni. Odkládáme kola a přesunujeme se na horní palubu. Netrvá dlouho a vyplouváme. Cesta do Bastie trvá 4 hodiny. Z paluby pozorujeme moře a vzdalující se italskou pevninu, procházíme se po lodi a fotíme. Pak se přesouváme do lodi, kde je díky klimatizaci o mnoho lépe než venku. Asi po 2h plavby vidíme v dáli na obzoru Korsiku. Pevnina se rychle přibližuje a my vidíme jeden z cílů naší dnešní cesty - Cap Corse. Pár km před přístavem v Bastii zazní na lodi hlášení, aby se cestující připravili na vylodění. Scházíme do podpalubí ke kolům a kolem 12:30 vyjíždíme z trajektu. Korsika nás přivítala jasnou modrou oblohou a teplým počasím typickým pro středomoří. Je jasné, že v tomhle vedru nemá cenu několik hodin šlapat. Naše cesta z Bastie vede na sever podél pobřeží na severní poloostrov Korsiky - Cap Corse. (40km dlouhý a 13-15km široký poloostrov je jakousi Korsikou v miniaturním provedení - strážní věže, kostely, hrobky, malé přístavy v zátokách, různobarevné pláže, vinice a překrásné výhledy do okolí). Pláž, kterou nacházím na mapě je od Bastie cca 17km a je našim prvním cílem. Již během prvních kilometrů nás Korsika uchvátila svou rozmanitou přírodou, průzračným mořem a pěknými výhledy. Každý z nás tuší, že následujících 14 dní bude stát za to. Asi po hodině přijíždíme k pláži a ihned míříme do moře. Po několikahodinové cestě busem si užíváme první koupačky v moři . Dáváme se do řeči s Markem a Lidkou, kteří jeli s námi v autobuse a souběžně s námi šlapali také z Bastie. Před 15h se s nimi loučíme a odjíždíme do 20km vzdáleného Macinaggia k další pláži. Následuje další koupačka v moři. Před 18h odjíždíme z pláže a šlapeme do prvních prudkých kopečků. Na 5km nastoupáme 250m. V 19h přijíždíme do sedla Col de la Serra (365 m.n.m.). Následuje 10km sjezd k moři. Přijíždíme k zálivu Alisu, na pláži je několik domorodců a tak jsme se rozhodli, že nepřespíme na pláži, ale někde v přírodě. Petr po chvilce hledání objevuje místo, kde dnes budeme spát. Odbočujeme ze silnice na cestičku a po cca 500m, na místě odkud není ze silnice vidět, stavíme stany a vaříme večeři. Aleš s Terkou se jdou ještě vykoupat do moře a já s Hankou zaleháme do stanu. Po chvíli se jde koupat i Romča s Petrem. Ihned usínám.

zážitek dne: plavba trajektem, Cap Corse, koupání v moři

délka trasy: 61km maximální rychlost: 46km/h čas jízdy: 3:50h průměrná rychlost: 15,7km/h

3. den: pondělí 24. červenec 2006 GOLFU ALISU - PINO - NONZA - ST. FLORENT

Vstáváme před 7h, snídáme, balíme stany a chystáme kola. S Hankou máme o něco dříve zabaleno tak jdeme počkat na ostatní k silnici. Ve stejný okamžik kdy sjíždím z cesty na silnici se objevuje Liduš s Markem, kteří jak se ukázalo spali na pláži. Chvíli debatujeme a čekáme na ostatní. Od teď nás jede osm. Petr je asi touhle skutečností potěšen, jelikož šlape do kopců jako první a nasazuje docela ostré tempo takhle po ránu :). Ve vesničce Pino doplňujeme vodu a pokračujeme dál. Silnice se klikatí podél pobřeží zaříznutá do příkrých strmých svahů, jede se fajn, klesání se střídá s mírnými stoupáky. Kocháme se zdejší přírodou a občas děláme pauzu na focení. Po 11h přijíždíme k pláži 5km severně od městečka Nonza. Jelikož slunce už docela peče, sjíždíme k pláži a ve stínu stromů dáváme pauzu na oběd a koupačku v moři. Dnes máme naplánováno dojet do kempu v St.Florent vzdáleného cca 25km, takže není kam spěchat. Užíváme si moře, jdeme prozkoumat nedaleké útesy a opalujeme se. V 15:30h vyrážíme dál. Marek s Liduš zůstávají ještě na pláži s tím, že za námi přijedou do kempu. Následujících 5km do Nonzy je úmorných, slunce má pořád pěknou sílu, vítr ani nefoukne a jízda po rozpálené silnici ve vedru nás docela ničí. Alespoň je to ponaučení pro další dny. Krátce po 16h přijíždíme do Nonzy a opět doplňujeme vodu z místní kašny. Na náměstíčku pod stromy si dáváme krátkou pauzu. Dál cesta pokračuje opět po úzké silničce podél překrásného pobřeží. Míjíme malebné zátoky s jachtami, přístav se strážní věží či místa s dalekým výhledem. V St.Florent nakupujeme pár věcí ve SPARu a míříme do kempu kousek za městem vedle přístavu. Stavíme stany a jdeme se vykoupat do moře. Při cestě na pláž potkáváme Marka s Liduš a směrujeme je na plácek kde máme stany. Po koupačce vaříme večeři, hodnotíme dnešní den a popíjíme vínko. Se setměním jdeme spát.

zážitek dne: jízda podél západního pobřeží, pláže u moře

délka trasy: 52km maximální rychlost: 44km/h čas jízdy: 3:35h průměrná rychlost: 14,6km/h

4. den: úterý 25. červenec 2006 ST. FLORENT - BOCCA di VEZZU 311 m.n.m. - I´LLE ROUSSE - LUMIO - CALVI - ARGENTELLA

Se svítáním vstáváme, balíme stany a vyrážíme. Ze St.FLorent silnice zvolna stoupá. Šlapu jako poslední a chvíli trvá, než se takhle brzo ráno dostanu do tempa. Projíždíme územím, které je dnes chráněnou oblastí - Désert des Agriates. Jedná se o vyprahlou, drsnou a suchou oblast, nefalšovanou Agriatickou poušť. Před 8h, pár km od sedla Bocca di Vezzu (311 m.n.m.) snídáme. Marek s Liduš si vaří něco teplého k snědku a tak pokračujeme bez nich dál, s tím, že je počkáme na nejbližší pláži. Ze sedla následuje pěkný sešup dolů a několik km ani nešlápneme do pedálů. Napojujeme se na hlavní silnici a pokračujeme směrem na I´lle Rousse. Po 9h přijíždíme do Lozzari, rozprostírá se zde velká písčitá pláž a tak neváháme a míříme do vody. Zanedlouho přijíždí Marek s Liduš a tak pokračujeme v cestě dál. Přijíždíme do I´lle Rousse, které nás přivítalo neskutečným provozem aut, město je celé ucpané a na křižovatkách snad ani neplatí pravidla silničního provozu. Průjezd městem je pomalý a musíme být neustále ve střehu. Za městem silnice stoupá a my popojíždíme v koloně aut. Sami k ní tak trošku přispíváme, protože předjet na úzké silnici skupinku osmi kol je pro některé řidiče docela obtížné :). Po 5km mírném stoupání se silnice umoudřila a my sjíždíme do osady Algajola, která si dodnes zachovala pevnostní charakter. I zde se rozprostírá několik km dlouhá písčitá pláž. Algajola patří mezi vyhledávaná letoviska a tak je na pláži docela plno. Schováváme se do stínu, vaříme oběd a koupeme se. Pláž opouštíme až kolem 18h, kdy už slunce nemá takovou sílu a šlapeme do 15km vzdáleného přístavního městečka Calvi. Cesta se opět zvedá a do Lumia jedeme celou dobu do kopce, hlavní silnice je široká s dostatečně širokou krajnicí, takže se jede vcelku fajn. Z Lumia je to opět z kopce kdy následuje 6km sešup. Pár km před Calvi začíná provoz opět houstnout, po chvíli přijíždíme do městečka, které stále vypadá jako typická středověká pevnost, v supermarketu nakupujeme a projíždíme přeplněnými ulicemi podél přístavu k citadele kam přijíždíme po 19h. Pokračujeme dál podél pobřeží již po vedlejší silnici, kde je provoz minimální, míjíme mys s majákem La Revellata. Jelikož se blíží večer, vybíráme místo na přespání. Na mapě nacházím 15km vzdálenou pláž, která se stává naším dnešním posledním cílem. Projíždíme téměř neosídleným územím, silnička se klikatí podél pobřeží kolem zálivů s kotvícími jachtami, zdoláváme menší stoupání, která přecházejí v pozvolné sjezdy. Okolní krajina ve svitu zapadajícího slunce vypadá překrásně. Posledních 5km k pláži to jede už jen z kopce. V moři si dáváme večerní koupel a vaříme večeři. Opět přichází na řadu nějaké to pivko a vínko. Stany nestavíme a spíme jen ve spacáku přímo na pláži. Noční obloha nám ukazuje své krásy, obloha bez mráčků a nikde žádné světlo, které by rušilo záři hvězd na obloze. Při pozorování hvězd usínáme.

zážitek dne: sjezd z Bocca di Vezzu, Calvi

délka trasy: 93km maximální rychlost: 57km/h čas jízdy: 5:53h průměrná rychlost: 15,6km/h

5. den: středa 26. červenec 2006 ARGENTELLA - BOCCA a PALMARELLA 408 m.n.m. - BOCCA a CROCE 272 m.n.m. - PORTO

Před 6h vstáváme. Všechny věci máme na kolech a tak po chvíli odjíždíme z pláže. Zůstává jen Marek s Lidkou, kteří si dělají snídani. Následujících několik kilometrů silnice pomalu stoupá do výšky přibližně 180 m.n.m. Po ránu mi opět chvíli trvá než se dostanu do tempa. Následuje asi 5km sjezd, kdy klesáme na kótu 15 m.n.m. Nyní nás čeká 13km cesta na sedlo Palmarella (407 m.n.m.). Silnice je úzká, avšak takhle po ránu na ni není téměř žádný provoz. Také si udržuje svůj pozvolný sklon, takže se šlape bez problémů. Podél silnice potkáváme volně se pasoucí dobytek, který nám několikrát zkřížil cestu. Těsně před sedlem se zdravíme s tříčlennou skupinkou francouzských cykloturistů, kteří stejně jako my jedou na těžko. Na sedlo přijíždíme kolem 9h a snídáme. Ze sedla to opět sviští pěkně z kopce, silničáři tu opravují silnici a tak musíme dávat pozor abychom nenajeli do čerstvého asfaltu na cestě zasypaného štěrkem. Přibližně po 7km sjezdu se silnice narovnává, do sedla Bocca a Croce (272 m.n.m.) to máme přibližně 3km do mírného kopečku. Ze sedla jak už bývá zvykem vede silnice opět z kopce, bez dalších prudších sjezdů či stoupání pokračujeme přes vesničku Partinello k vyhlídce na mysu Paolu. Z vyhlídky následuje přibližně 4km prudký sjezd. Při pohledu na silnici přes údolí je nám jasné, že i když míříme do přístavního městečka, cesta k němu povede přes kopec. Posledních 5km nám dává docela zabrat, jelikož se už každý viděl u stanu v kempu jak si vaří oběd. Odměnou za stoupání je nám překrásný pohled na záliv Golfe de Porto, na pěkné scenerie ve vnitrozemí a na samotné historické městečko Porto spadající pod UNESCO, jehož charakteristickým symbolem je čtyřhranná pisánská strážní věž na skalnatém výběžku. Po krátkém, ale zato prudkém sjezdu přijíždíme do Porta. Během sjezdu mi málem pod koly skončil jeden turista, který fotil okolní krajinu a aniž by se rozhlédl přecházel silnici. V 11:30 přijíždíme do kempu, stavíme stany a vaříme oběd. Po pár dnech si opět užíváme teplé sprchy a pereme oblečení. Po obědě odpočíváme ve stanech. Petr s Romčou míří na nedalekou pláž. Zatahuje se obloha a dokonce pěkně hřmí. Pro jistotu natahujeme na stany tropika. Z deště však nakonec nic nebylo. Odpoledne míříme na pláž i my, Romča s Petrem si dávají přídavek v podobě 10km výjezdu k červeně zbarveným skalám Calanche, které díky erozi vytváří bizarní útvary. U kempu potkáváme Marka s Liduš, kteří nám oznamují, že do kempu nepůjdou a pojedou z Porta na jih a nikoli s námi směrem na východ. Domlouváme se, že se potkáme za čtyři dny v kempu v Ajacciu. Odjíždíme na pláž, kde zůstáváme přibližně do 19h. Na pláži potkáváme řadu Čechů, své místo tu má i dřevěná bouda, kde vykonávají plavčíci dozor. Svědčí to o tom, že Porto je jedno z hlavních turistických letovisek Korsiky. Vracíme se zpět do kempu a vaříme večeři. Večer diskutujeme u stanů a se setměním jdeme spát.

zážitek dne: výjezd do Bocca a Palmarella, městečko Porto

délka trasy: 64km maximální rychlost: 48km/h čas jízdy: 4:20h průměrná rychlost: 15,1km/h

6. - 7. den: čtvrtek - pátek 27. - 28. červenec 2006 PORTO - EVISA - COL de VERGIO 1467 m.n.m. - ALBERTACCE - LOZZI

Jako každý den vstáváme kolem 6h, balíme stany a vyrážíme z Porta do sedla Col de Vergio, které je vzdálené 35km. Všem je jasné, že nás nečeká nic jiného než hodně dlouhé stoupání. Už v Portu začíná stoupání a my šlapeme opět po úzké silničce údolím řeky Porto. Nad silnicí se tyčí první vrcholky dosahující přes 1000m. Po 5km míjíme křižovatku, kudy se dá dostat do soutěsky Spelunca a do vesničky Ota. Pokračujeme dál, vyhýbáme se stádu volně pasoucích se koz a po chvíli dáváme pauzičku na snídani. Petrovi se zde ulamuje stojan na kolo a za odměnu končí kdesi v propasti pod silnicí. Po snídani pokračujeme dál, silnička se všelijak klikatí a místy je široká maximálně na větší dodávku. Stoupání není nijak drasticky prudké, slunce ještě taky neukazuje svou pravou sílu, jelikož je brzké dopoledne a tak si můžeme náležitě vychutnávat okolní krajinu, která za to opravdu stojí. Od křižovatky k osadě Marignana se silnice mírně srovnává a tak poměrně rychle ukrajujeme z naší cesty dalších 5km. Cestou potkáváme volně pobíhající polodivoká prasata, která podél silnice hledají něco k snědku. Pár km před Evisou následuje opět prudší stoupání. V 9:30h přijíždíme do vesničky Evisa (829 m.n.m.). Na náměstíčku dáváme krátkou pauzu a v kašně doplňujeme vodu. Do sedla nám chybí 12km. Přibližně 2km úsek silnice z Evisy je poctivá 12ka a tak si dáváme pořádně do těla. Cesta dál do sedla vede lesem, což s radostí vítáme, jelikož slunce pomalu nabírá na síle. Po hodině jízdy dáváme krátkou pauzu u vyhlídky u silnice. Poslední kilometry do sedla ubíhají docela pomalu, s každou větší zatáčkou očekávám vytoužený pohled na sedlo a tím konec dnešního maratónu do kopce. Silnice se ještě párkrát zaklikatí a ve 12h přijíždíme do sedla. Vaříme oběd a odpočíváme, je poměrně teplo, ale fouká příjemný větřík. Po chvíli přijíždí skupinka "frantíků", které jsme potkali při cestě do Porta. Děláme pár fotek a chystáme se na pořádný a hlavně dlouhý sjezd. Přijíždí také autobus s českými výletníky, kteří si nechali svá kola na sedlo vyvézt. Při sjezdu jsme však některé potkali jak šlapou do kopce, takže se mezi nimi našli i stateční a skuteční cykloturisti :). Do osady Albertacce je to 20km z kopce! Klesáme přibližně o 600m, takže sjezd není nijak prudký a můžeme obdivovat zdejší hory, louky a lesy, které jsou doslova rájem zdejších prasátek, které potkáváme téměř všude. Občas žadoní nějaký ten pamlsek od lidí co zastaví u cesty. Kousek před Albertacce si Petr vybírá porci dnešní smůly, když mu praská zadní špice. Jelikož je kemp pár km, pokračujeme dál. Po chvíli přijíždíme ke křižovatce a odbočujeme směr kemp pod Mt.Cinto na kraji osady Lozzi. Poslední 3km jsou opravdu úmorné, v největším vedru musíme vystoupat přibližně o 250m. Lije ze mě jak z konve a neustále hypnotizuji tachometr, který pomalu odpočítává vzdálenost do kempíku. Trvá nám skoro hodinu, než se ke kempu s přestávkami doplazíme. Opodál zaparkovaná Karosa s přívěsem na kola svědčí o přítomnosti dalších výletníků z Čech. Stavíme stany, dopřáváme si sprchy a děláme něco k snědku. Po jídle odpočíváme a dostáváme chuť na pivečko. Cena 2€ za třetinku v kempu se nám zdá přemrštěná a tak ukecáváme Aleše, aby se jel projet dolů do obchodu. Samozřejmě pro bagety na druhý den no a při tom pro pár pivek :). Moc se mu nechce, asi to bude tím, že by ho čekal znovu pořádný kopeček při cestě zpět. Asi po hodině se Aleš zvedá a odjíždí k naší radosti do obchodu. S Petrem dychtivě očekáváme jeho návrat, a když přijíždí a vytahuje vychlazenou pixlu Heinekenu ihned ji otvíráme. Večer trávíme jako vždy v pohodě a klídku u stanu, k dispozici nám jsou plastové židle a stůl a tak po týdnu sedíme i na něčem jiném než na zemi či na sedle :). Jakmile se setmí jdeme spát.

Ráno s Hankou vyspáváme o něco déle než každý den. Aleš, Terka a Petr s Romčou mají pro dnešek naplánovanou túru na Mt.Cinto (2706 m.n.m.). Kemp opouští kolem 7h. Po probuzení snídáme a jedeme s Hankou do obchodu koupit nějaké pečivo pro všechny na zítra. Jelikož je ráno a je docela chládek, kopec zpět do kempu zdoláváme v pohodě. Po týdenním putování dělám zběžnou kontrolu našich kol a také dělám pořádek v brašnách, které po přerovnání ztrácí výrazně na objemu. Zbytek dne trávíme regenerací a nabíráním nových sil do dalších dnů. Po obídku si dopřáváme spánku. Odpoledne upřesňuji naši další trasu pro následující dny. Po 17h přichází Romča s Petrem a po chvíli i Aleš s Terkou. Vaříme večeři a zbytek dne trávíme u stanů.

zážitek dne: výjezd na Col de Vergio s následným sjezdem

délka trasy: 68km maximální rychlost: 52km/h čas jízdy: 6:01h průměrná rychlost: 12,1km/h

8. den: sobota 29. červenec 2006 LOZZI - BOCCA d´OMINANDA 654m.n.m.- CORTE - COL de BELLE GRANAJE 723m.n.m.- PONT DU VECCHIO

Ráno balíme stany, plníme flašky vodou a vyrážíme směr Corte. Od přehrady u obce Calacuccia sjíždíme překrásným kaňonem k osadě Castirla. Silnička se tu klikatí a nám se nabízí hezké pohledy na vrcholky hor nad námi či na soutěsku vymodelovanou dravou řekou. Na 15km sjezdu klesáme o 500m na 345 m.n.m.. Nyní nás čeká výjezd do sedla Bocca d´Ominanda (654 m.n.m.). Po 9h přijíždíme do sedla kde snídáme. Ze sedla se nám naskýtá pohled do kotliny řek Tavignano a Restonica, kde se nachází město Corte obklopené vysokými a strmými kopci. Corte je také jediným universitním městem Korsiky. Sjíždíme do města, projíždíme jeho historické centrum a nakupujeme pečivo. Z Corte pokračujeme po hlavní silnici směrem na jih. Během osmi kilometrového stoupání vyjíždíme do sedla Col de Belle Granaje (723 m.n.m.). Při přibližně 8km sjezdu projíždíme městečko Venaco ležící pod 2453m vysokou horou Monte Cardu a přijíždíme k železničnímu mostu Pont du Vecchio, po kterém úzkorozchodná železnice překonává hluboké údolí. Tento most byl postaven podle plánu známého konstruktéra Eiffela. Přes údolí vede také nový silniční most, my však sjíždíme na starou silnici a přejíždíme údolí po starém mostě. Pod novým mostem jsme našli místečko, kde dnes budeme spát. Je poledne a tak vaříme oběd. Podél mostu schází dolů řada lidí, patrně je to tu známé místo na koupání. Po obědě scházíme k divoké řece i my. Někteří si dopřávají spánku. Odpoledne se zatahuje a přichází krátká bouřka, největší déšť nás naštěstí míjí. V podvečer už tu není tolik rušno a tak vybalujeme spacáky a připravujeme se na spaní. Před setměním se objevuje na druhé straně údolíčka policejní hlídka, chvíli čekáme co bude, naštěstí se nic neděje, buď si nás nevšimli nebo jsme jim ukradení :).

zážitek dne: sjezd soutěskou, Corte, koupání v řece

délka trasy: 51km maximální rychlost: 58km/h čas jízdy: 3:01h průměrná rychlost: 16,9km/h

9. den: neděle 30. červenec 2006 PONT DU VECCHIO - VIVARIO - COL de VIZZAVONA - 1163 m.n.m. - AJACCIO - AGNARELLU

Ráno vynášíme kola a bágly k silnici, před námi je přibližně 15km stoupání do sedla Vizzavona. Cesta má už od začátku pěkný sklon, po 7h v městečku Vivario doplňujeme vodu a pokračujeme dál. Když přijíždíme na křižovatku odkud vede jedna cesta na Vizzavonu a druhá do sedla Col de Sorba máme nastoupáno přibližně 400m. V dáli je vidět již sedlo ke kterému míříme. Silnice se tu narovnává a místy jedeme dokonce z kopce a tak cesta rychle ubíhá. Poslední 3km do sedla z osady Vizzavona opět šlapeme do prudkého kopce. Před 9h kousek před sedlem snídáme. Přejíždíme přes sedlo a děláme pár fotek. Následuje 20km sjezd, kdy klesáme přibližně o 1000m. Před Ajacciem se napojujeme na čtyřproudou silnici, která vede kolem letiště do centra, kam přijíždíme ve 12h. Ajaccio je druhý největší přístav ostrova. Město krášlí široké aleje a bulváry, najdeme zde rušné nákupní třídy. Narodil se tu Napoleon. Nakupujeme v supermarketu a podél pobřeží míříme zpět kolem letiště do Porticcia, rekreačního letoviska a střediska vodních sportů, kde se nachází více než dva kilometry dlouhá písčitá pláž. Pokračujeme dál podél pobřeží Plage d´Agosta do kempu v Agnarellu, který se nachází asi 200m od moře. Stavíme stany, vaříme oběd a pereme oblečení. Po jídle sedáme na kola a míříme na pláž. Zbytek dne trávíme vyleháváním na pláži a koupáním v moři. K večeru odjíždíme zpět do kempu a vaříme večeři. Popíjíme vínko a pivko. Volá nám Marek, aby zjistil kde jsme, domlouváme se, že se potkáme ráno někde během cesty. Jakmile se setmí, zaleháme do stanů.

zážitek dne: Col de Vizzavona, Ajaccio, pláže a koupání v moři

délka trasy: 90km maximální rychlost: 63km/h čas jízdy: 5:04h průměrná rychlost: 17,6km/h

10. den: pondělí 31. červenec 2006 AGNARELLU - FILITOSA - PROPRIANO - SARTENE

Po 6h opouštíme kemp a pokračujeme dál podél pobřeží. Až do Verghia cesta rychle ubíhá. Odtud se silnice začíná klikatit a my si užíváme po delší době prudkého stoupání. Jak se ukázalo dál, ne posledního. Na krátkém úseku nastoupáme odhadem 100m. Sjíždíme do Portigliola a před námi se objevuje další stoupání. Rovná silnice přímo do kopce, bez nějaké vracečky, která by zmírnila její sklon. Poprvé nahazuji nejlehčí převod a vzhůru do kopce. Stoupání je to táhlé a prudké a tak občas děláme pauzu, na Terku je to moc a tak kolo raději tlačí. Přibližně po 3km stoupání zastavujeme a snídáme. Následuje sjezd a další menší stoupání do Stefanaccia. Pokračujeme dál a po několika km sjíždíme do úrodného údolí řeky Taravo. Před 11h přijíždíme do osady Filitosa, kde před 3000 lety začali megalitici vytvářet z místního kamene dolmeny a menhiry. Čekáme na ostatní. Přijíždí pouze Romča s Petrem, Aleš s Terkou patrně neodbočili na Filitosu, ale pokračovali dál. Jdeme navštívit místní muzeum s menhirami. Po prohlídce šlapeme dál a hledáme nějaké místo u moře na osvěžení. Po 13h přijíždíme k pláži u Propriana a jdeme se koupat do moře. Vaříme oběd a odpočíváme. Pohodku narušují jen malí mravenci, kteří občas pěkně kousnou. Smůlu měli Petr s Romčou, kteří nechali svá kola ve stínu pod stromem a mravenci jim nalezli do brašen s jídlem. Mezitím se potkáváme s Terezou, která leží s Alešem na druhém konci pláže. Po 18h přijíždíme do Propriana a pokračujeme dále směr Sartene. Ještě před výjezdem z města zápasíme s 18% kopečkem. Na okraji města nakupujeme v supermarketu a jedem dál. Po 2km sjezdu míříme proti proudu řeky Rizzanese a pomalu hledáme místo na přespání. Asi 5km před Sartene míjíme odpočívadlo u silnice a s Petrem rozhoduji, že tu dnes přespíme. Vaříme večeři a se setměním vybalujeme spacáky. Romča s Hankou ulehají na lavečky a my ostatní spíme přímo na zemi.

zážitek dne: menhiry ve Filitose

délka trasy: 71km maximální rychlost: 53km/h čas jízdy: 4:33h průměrná rychlost: 15,5km/h

11. den: úterý 1. srpen 2006 SARTENE - BOCCA ALBITRINA 291 m.n.m. - BONIFACIO - GOLFU di SANT AMANZA

Ráno brzy vstáváme, aby jsme nebudili příliš pozornosti. Celou cestu do Sartene šlapeme do kopce. Přijíždíme sem přesně v 7h, kdy se ještě prázdným městem rozeznívá zvonkohra z místního kostela. Sartene je šedivá kupa žulových domů postavených na skalách. Počátkem 19. století se zde odehrávaly ty nejkrvavější a nejdivočejší války mezi rodinami a léta zde zuřila vendeta (krevní msta). Obyvatelé byli rozděleni na přívržence rodiny Rocca Serra a rodiny Ortoli. Vše vyvrcholilo dokonce občanskou válkou. Místní kroniky uvádějí události, kdy pro jednu mrtvou kozu zemřelo 16 mužů, mrtvý osel ležící v cestě procesí byl podnětem k šarvátkám, která stála desítky obětí. Teprve po dlouhých 35 letech byl uzavřen mezi znepřátelenými stranami mír. Dodnes se zde zachoval starý zvyk, kdy se každoročně na Velký pátek vydává catenacciu (spoutaný řetězi) v hruzostrašně působícím procesí na kajícnou cestu městem nesoucí 30kg vážící kříž a 14kg vážící řetězy. Tento ponurý průvod začíná vždy přesně v 21.30. Být catenacciu je snem mnoha obyvatel Sartene, kteří u kněze podávají svou "kandidaturu" a mnohdy čekají i 20 let.

V Sartene si vychutnáváme 17% stoupání a po chvíli přijíždíme do sedla Albitrina ( 291 m.n.m.). Sjíždíme ze sedla a po chvíli dáváme snídani. Po pár km následuje 10km prudký sjezd do údolí řeky Ortolo. Za vesničkou Serragia čekáme s Hankou a Alešem na ostatní. Po delší chvíli přijíždí Terka a oznamuje nám nepříjemnou zprávu, že Romče při sjezdu podjelo přední kolo a následoval hrozivý pád z kola. Čekáme tedy s napětím na její přijezd. Ukázalo se, že jí pád z kola způsobil "jen" odřeniny a škrábance. Z velkou úlevou pokračujeme pohromadě dál do 35km vzdáleného, nejjižnějšího města Francie - Bonifacia. Silnice vede po dlouhých rovných úsecích a tak cesta do města, které je označováno za nejromantičtější a také nejdražší na Korsice netrvá dlouho. Bonifacio se rozkládá na jižním cípu ostrova, na křídových útesech vysokých 60-80m. Staré město je celé opevněné, okolo křídového masivu na kterém Bonifaccio leží, se nachází soustava jeskyní a tunelů.

Nakupujeme v supermarketu a jedeme si prohlédnout historické centrum města. Z Bonifacia pokračujeme k nedaleké pláži u zálivu Sant Amanza kde vaříme oběd a trávíme celé odpoledne. Koupeme se zatím v nejchladnějším moři. Jižní výběžek Korsiky je otevřený a vystaven větrům ze všech směrů. Častý je západní vítr, který přináší déšť. Stočí-li se k severozápadu, nazývá se mistral - bývá chladný a prudký. Dostane-li se přes pohoří do jihovýchodních plošin, říká se mu libecco. Východní vítr zvaný levante je teplý a vlhký. Nejvíce však na Bonifacio působí sirocco, což je horký jižní až jihovýchodní saharský vítr, který svou prudkostí překonává všechny ostatní. Jeho obávané poryvy mají lví podíl na erozi skal v Bonifaciu. V podvečer odjíždíme z pláže a napojujeme se na hlavní silnici vedoucí podél celého východního pobřeží. Po pár km odbočujeme se silnice a po kamenité cestě jedeme k pobřeží na pláž, kde chceme nocovat. Kousek od pláže vedle starého vojenského bunkru objevujeme opuštěný barák, na jehož terase přečkáváme noc. Před spaním vaříme večeři a já dělám opět malý pořádek v brašnách. Romča si vybírá dnešní porci smůly a při přípravě večeře se do prstu řízne tak šikovně, že na zemi zůstává loužička krve :). Se setměním jdeme jako každý den spát.

zážitek dne: Sartene, Bonifacio

délka trasy: 76km maximální rychlost: 68km/h čas jízdy: 5:00h průměrná rychlost: 15,8km/h

12. den: středa 2. srpen 2006 GOLFU di SANT AMANZA - PORTO VECCHIO - FAVONE - SOLENZARA

Vstáváme a odjíždíme z pláže. Napojujeme se na hlavní silnici N198 a šlapeme do Porto Vecchio. Východní pobřeží se od západního značně liší. Podél pobřeží jsou téměř souvisle pláže a hory se zvedají z nížiny pozvolněji a ne přímo z moře. Silnice je téměř bez stoupání s několikakilometrovými rovnými úseky. Nasazujeme proto rychlé tempo a zanedlouho přijíždíme do Porto Vecchio. U supermarketu snídáme a nakupujeme. Naším dnešním cílem je přímořské turistické letovisko Solenzara vzdálené 40km. Na hlavní silnici je docela provoz a tak s jízdou neotálíme a téměř bez přestávky šlapeme až do Solenzary. Jelikož podél pobřeží nenacházíme vhodné místo, kde by se dal strávit zbytek dne a přespat, rozhodujeme se, že pojedeme do kempu. Do Solenzary přijíždíme před 12h a stavíme stany na pěkném stinném místě v kempu. Vaříme oběd a jdeme na pláž vzdálenou několik desítek metrů od stanu. Odpoledne nakupujeme pečivo a nějaké pivko na osvěžení na večer. Holkám nějaký ten nanuk, aby nebrblali, že se pořád kupuje pivo :). Zbytek dne trávíme odpočinkem a koupáním v moři.

zážitek dne: Porto Vecchio, pláže u moře

délka trasy: 63km maximální rychlost: 51km/h čas jízdy: 3:25h průměrná rychlost: 18,4km/h

13. den: čtvrtek 3. srpen 2006 SOLENZARA - BOCCA di LARONE 608 m.n.m. - kaskády POLISCHELLU - SOLENZARA

Ráno vstáváme a chytáme se na naší první cestu na Korsice bez báglů. Dnešním cílem jsou kaskády Polischellu vzdálené 20km. Bereme si jen trochu jídla, plavky s ručníkem a nezbytnou vodu. Před 8h opouštíme kemp a napojujeme se na vedlejší silnici, která vede přes sedlo Bocca di Larone (608 m.n.m.) ke kaskádám. Silnice má nejprve mírný sklon a tak první km rychle ubíhají. Pod námi se klikatí řeka Solenzara. Posledních cca 7km do sedla je již stoupání prudší, bez rovnějších úseků. Bez báglů se nám však šlape v pohodě. V 9.30 přijíždíme do sedla a máme za sebou 17km s převýšením přes 600m. Nyní nás čeká přibližně 3km sjezd k potoku Polischelu. Potok Polischelu tvoří několik kaskád s nádhernou horskou kulisou. Jedná se v podstatě o túru, která je zpestřená zdoláváním vodopádů s lezeckými a plaveckými partiemi. Zastavujeme tedy u mostku přes potok a Romča, Petr, Aleš a Terka se vydávají ke kaskádám. My s Hankou hlídáme kola a na kaskády jdeme až se ostatní vrátí. Během cesty potokem začíná pršet, a jelikož se za bouřky může potok změnit v prudkou a divokou vodu, místní hasiči soutěsku uzavírají. Při cestě zpět potkáváme u silnice k překvapení Marka s Liduš a tak jsme opět v osmi. Začíná opět pršet a tak míříme zpět do sedla. Marek s Liduš jedou samozřejmě na těžko a tak jim ujíždíme. Začíná pěkně lít a tak se schováváme na kraj lesa. Po chvíli přestává a tak pokračujeme dál. Ze sedla si to frčíme pěkně z kopce. V Solenzaře nakupujeme. S Markem a Liduš, kteří jdou stanovat mimo kemp se domlouváme na zítřejší sraz. V kempu, kde také trávíme zbytek dne, si vaříme něco dobrého na zub.

zážitek dne: kaskády Polischellu, sjezd z Bocca di Larone

délka trasy: 45km maximální rychlost: 64km/h čas jízdy: 2:46h průměrná rychlost: 16,0km/h

14. den: pátek 4. srpen 2006 SOLENZARA - GHISONACCIA - ALÉRIA - FRATTA

V 7h odjíždíme z kempu. U silnice již na nás čekají Liduš s Markem a tak ihned vyrážíme směr Ghisonaccia. Silnice si tu zachovává svůj rovný sklon a nás čeká rovinka dlouhá 15km s minimem zatáček. I proto cesta rychle ubíhá. Kolem 8h přijíždíme do Ghisonaccie a v místním supermarketu nakupujeme a snídáme. Poté pokračujeme dál, do Alérie to máme 15km, opět po rovné silnici s dlouhými rovinkami. Narozdíl od západního pobřeží, jsou některé úseky na východě pro cykloturisty docela nudné. Rozhodujeme se, že ujedeme ještě pár km a zůstaneme zbytek dne na pláži. Po cca 10km přijíždíme k odbočce na pláž. Po příjezdu zjišťujeme, že je to nudapláž a tak raději obracíme kola a jedeme dál :). Po chvíli míjíme další odbočku a opět zajíždíme k pláži a opět nudapláž. Asi jsme narazili na nudistický ráj Korsiky, jelikož i třetí odbočka k moři vede na nudapláž. Další pokus už je naštěstí úspěšný, jelikož je už docela horko, jdeme se zchladit do moře. Pod stromy nedaleko pláže vaříme oběd a odpočíváme. Místo kde jsme je docela klidné a tak tu zůstáváme i přes noc. Se setměním vytahujeme spacáky a uleháme ke spánku. Po chvíli se objevuje patrně někdo z místních, kterému se naše přítomnost moc nezamlouvá. Po zjištění, že se s námi francouzsky nedomluví odchází pryč.

zážitek dne: hledání pláže bez nudistů :)

délka trasy: 59km maximální rychlost: 54km/h čas jízdy: 3:20h průměrná rychlost: 17,7km/h

15. den: sobota 5. srpen 2006 FRATTA - PRUNETE - ALZOLU - PINETU

Vstáváme před 6h, balíme spacáky a odjíždíme pryč. U silnice vyměňujeme Hance píchnutou zadní duši a pokračujeme směr Bastia. Silnice má stejný ráz jako včera - dlouhé rovinky s minimálním převýšením. Ve vesničce Padullela snídáme. Silnice se pomalu stáčí do vnitrozemí a objevují se menší kopečky. Po cca 20km přejíždíme řeku Golo, odbočujeme z hlavní silnice a šlapeme zpět k moři. Přijíždíme k pobřeží a najíždíme na cyklostezku, která vede podél laguny Biguglia. Po pár km přijíždíme ke kempu. Jelikož jsme již dostatečně blízko Bastie, dál už nepokračujeme. V kempu stavíme stany a vaříme oběd. Po obědě se jdeme vykoupat do moře. Aleš s Markem si jedou protáhnout tělo na nedaleký kopec Serra di Pigno. Ostatní tráví čas odpočinkem u stanů. K večeru jdeme nakoupit do obchůdku pár dobrot a taky nějaká pivka. Po chvíli se zatahuje a lehce prší. Zanedlouho je však po dešti. Vzhledem k suchu, které tu panuje nejde ani poznat, že pršelo. V podvečer debatujeme u stanů a se setměním jdu spát.

zážitek dne: pláže u Bastie

délka trasy: 54km maximální rychlost: 46km/h čas jízdy: 2:31h průměrná rychlost: 21,2km/h

16. - 17. den: neděle - pondělí 6. - 7. srpen 2006 PINETU - BASTIA - LIVORNO - BRIXEN - INNSBRUCK - LINZ - BRNO - OLOMOUC

Dopoledne trávíme v kempu a připravujeme se na odjezd. Po 10h odjíždíme z kempu a pokračujeme do Bastie. Zde chvíli hledáme nějaký supermarket, kde by jsme nakoupili nějaké dobroty domů. Po chvíli vyptávání se místních jeden nacházíme a nakupujeme. Poté odjíždíme do přístavu, kde nám v 13:30 odjíždí trajekt do Livorna. Předjíždíme všechny auta a motorky co čekají na trajekt a zařazujeme se na začátek fronty. Trajekt z Itálie již dorazil do přístavu a my čekáme až vyjedou všechna auta ven. Jakmile je trajekt prázdný, vjíždíme z koly dovnitř. Parkujeme je až na protilehlém konci lodi, aby jsme v Livornu mohli vystupovat mezi prvními. Na trajektu obsazujeme stejná místa jako při příjezdu. S hodinovým zpožděním způsobeným naloděním a vyloděním aut vyplouváme z Bastie. Sledujeme vzdalující se pevninu a pohledem se loučíme z Korsikou. Během plavby již s Petrem spřádáme plány na další cyklovýpravu. Příjezd do Livorna nám zpestřuje pohled na největší loď na světě - Queen Mary 2, která zde zrovna kotví. Po dojetí trajektu vystupujeme a jedeme na blízké parkoviště, kde nás již očekává autobus. Nakládáme bágly a kola. Také studené české pivko nám přišlo vhod. Jakmile jsme komplet autobus odjíždí. Z Livorna jedeme kolem Pisy a pozorujeme zdejší slavnou šikmou věž. V autobuse večeříme a jelikož se blíží noc, chystáme se na spaní. Nějak nemůžu zabrat a tak pozoruji noční ruch na dálnici. Nakonec i mě přemůže spánek a budím se až u Solné komory, kde lije jako z konve. Z prosluněné a teplé Korsiky se vracíme do deště. Prší celou cestu až domů. Do Olomouce přijíždíme kolem 17h, kde nás již čekají rodiče Hanky, kteří přivezli auto také Petrovi a Romče, Terku s Alešem čeká Terčin taťka. Nakládám kola na auto a loučíme se s ostatními. Letošní cyklovýprava kolem Korsiky je u konce.

zážitek dne: průjezd Bastií, Queen Mary 2

délka trasy: 15km maximální rychlost: 43km/h čas jízdy: 0:57h průměrná rychlost: 15,2km/h