19. únor 2011

 

     Máme za sebou první pracovní týden. Nejvyšší čas vyrazit do města, které se pro nás vlastně stalo pro následujících pár měsíců novým domovem. Máme štěstí, zrovna tento víkend se v Napieru koná jedna velice významná slavnost.

     Město Napier - hlavní přístav regionu Hawke's Bay se nachází na východním pobřeží Severního ostrova. S počtem obyvatel necelých 60 tisíc je o něco menší než nedaleké vnitrozemské Hastings vzdálené cca 18km., avšak právě díky přístavu a také letišti je považován za centrum zdejšího regionu. Město ohraničené úrodnými rovinami vhodnými pro pěstování ovoce a hroznů, kopci, ale také pobřežím Pacifiku bývá označováno jako jedno z nejmalebnějších na Nového Zélandu.

     Hlavní turistickou atrakcí Napieru je jeho architektura ve stylu Art Deco. Všemu však předcházela jedna z nejhorších katastrof v dějinách země. 3. února krátce před 11h bylo město zasaženo ničivým zemětřesení o síle 7,9st Richtera. Otřesy trvající dvě a půl minuty srovnaly město se zemí. Kolapsy budov a následné požáry si zde vyžádaly 161 obětí. Zemětřesení bylo tak silné, že šlo cítit na mnoha místech jižní části Severního ostrova. Během následujících dvou týdnů bylo zaznamenáno dalších 525 otřesů. Zdejší krajina se dramaticky změnila, pobřežní oblasti kolem Napieru se zvedly přibližně o dva metry a město se tak rozrostlo o 40km2 nové souše. Zničené centrum města bylo přestavěno právě ve stylu Art Deco, který byl v té době velice populární a z Napieru se rázem stalo nejvýznamnější město tohoto stylu.

     Místní si tyto události připomínají každoročním festivalem Art Deco - každý třetí víkend v únoru zde ožívají 30.léta. Máme zrovna štěstí, a tak si tuto příležitost nemůžeme nechat ujít. Jelikož je centrum pro auta uzavřené, parkujeme u Národního akvária a dál pokračujeme pěšky. Počasí opravdu vyšlo, obloha je bez jediného mráčku. Letos již uběhlo 80 let od ničivého zemětřesení a oslavy jsou ještě velkolepější. Pokračujeme po napierské promenádě Marine Parade a pomalu se ponořujeme do třicátých let. Všude plno lidí v dobových kostýmech, nespočet naleštěných veteránů, nechybí ani letecká přehlídka a vzdušný souboj historických letadel. Po krátké prohlídce nábřeží míříme do jedné z ulic, kde právě začíná slavnostní průvod. Nechybí ani ti, kteří ničivé zemětřesení přežili. Ulice doslova přetékají návštěvníky, ale ta podívaná za to opravdu stojí.

 

     Odpoledne vyrážíme k jezeru Tutira, které se nachází se cca 50km severně od Napieru. Projíždíme Bay View a pokračujeme dál podél moře směrem na Whirinaki. Počasí nám přeje a jízda podél pobřeží Pacifiku stojí opravdu za to. Po pár km se silnice stáčí do vnitrozemí. Projíždíme kolem řady farem a zanedlouho se doposud rovinatá krajina mění. Silnice tu překonává několik kopců a klikatí se malebnou krajinou. Mezi nejhezčí pak patří úsek, kde silnice překonává Devil's Elbow, neboli Ďáblův loket. Silnice tu v několika serpentinách šplhá o několik set metrů výše, aby pak následně naklesala do údolí říčky Waikoau.

     Přijíždíme k jezeru Tutira, které je zasazené v rozlehlém přírodním parku. Se svojí rozlohu 1,7km2 a hloubkou až 42m je útočištěm pro celou řadu ptáků a ryb. Jeho okolí lemované vrbami pak přímo nabízí k odpočinku či pikniku. Je to také vyhledávané místem pro kempování. Jezero nabízí dobré podmínky pro koupání a vynikající rybolov pstruhů.

     V okolí se nachází také několik pěších tras z nichž jedna vede až na Stolovou horu, odkud jsou nádherné výhledy na okolní kopce a oceán. Vzhledem k tomu že celá túra zabere okolo 5h, rozhodujeme se ji odložit na jindy a jdeme na kratší procházku kolem sousedního jezera Waikopiro. Cesta vede místy po pozemcích nedaleké farmy a proto není divu, že několikrát narazíme na stádo ovcí, které se před námi vždy dá na zběsilý útěk. V korunách stromů neustále cvrlikají různí ptáci a při pohledech na okolní zelené a sluncem zalité kopce si vlastně poprvé užíváme přírodní atmosféru Nového Zélandu. Ptákům se zde v okolí jezera opravdu daří a v roce 1929 byla tato oblast vyhlášena ptačí rezervací a v době hnízdění bývají některé pěší trasy uzavřeny.

 

     Opouštíme jezero a míříme zpět směrem na Napier. Po několika km zastavujeme na parkovišti před přírodní rezervací White Pine Bush. Rezervace založená v roce 1923 zabírá plochu cca 19 ha a nejstarší stromy jsou okolo 600 let staré s průměrem kmene téměř dva metry. Velice pěkně upravená okružní trasa, doplněná celou řadou dřevěných mostíků vede pestrou buší. Kromě bílých borovic jsou zde také endemické palmy Nikau a celá řadu dalších porostů. Vše pak umocňuje zpěv různých druhů ptáků.

     Naší poslední zastávkou je procházka k vodopádu Tangoio. Zastavujeme na parkovišti u silnice a vydáváme se proti proudu říčky na cca hodinovou cestu. Pěšina vede opět hustou buší s různými porosty a zanedlouho začíná prudce stoupat. Přibližně po 40min odbočujeme na cestu, která nás přivádí k vodopádu Te Ana. Malebný vodopád zde zhruba z 10m padá do mělké tůně, která přímo vybízí ke koupání. My se však vracíme zpět na cestu k dalšímu vodopádu. Pořád pěkně stoupáme a po 15min přicházíme k vyhlídce na vodopád Tangoio. Pod námi je menší rokle, a tak se bohužel nedá jít dál než na vyhlídku.

     Po krátké pauze se vracíme k autu a míříme zpět do Napieru. Večer vyrážíme na nedaleký okruh Meeanee Speedway na večerní závody. Závodí se v různých kategoriích a jelikož se jedná o vůbec naší první návštěvu závodu aut, je to pro nás opravdu silný zážitek.

    

 

 

20. únor 2011

         

     Pro dnešní den máme v plánu výlet na Cape Kidnappers. Bohužel po příjezdu do Cliftonu zjišťujeme, že celý mys je v oparu. Jelikož jej máme jak se říká za humny, rozhodujeme se počkat na lepší počasí a jeho návštěvu odkládáme. Jako náhradní plán volíme návštěvu Národního akvária Nového Zélandu v Napieru.

     Přijíždíme na Marine Parade a parkujeme u budovy akvária. Vstupné je tu oproti Podvodnímu světu v Aucklandu poloviční - 17,40$. Národní akvárium, jedinečně umístěné na nábřeží Napieru se táhne jako obrovský rejnok na okraji Tichého oceánu. Jeho blízkost umožňuje čerpání čerstvé mořské vody přímo do nádrží a akvárií. Nikde jinde na Zélandu nelze obdivovat širší spektrum mořských živočichů a původních druhů v jediném zařízení.

     Přízemí tohoto komplexu se věnuje životnímu prostředí Nového Zélandu. Hlavní nádrž je 24 metrů dlouhá, 30 metrů široká, 3 metry hluboká o objemu 1.500.067 litrů vody. Nachází se zde cca 1.500 ryb, které lze pozorovat procházkou v 50 m dlouhém proskleném tunelu. Kromě spousty menších akvárií se zde nachází také expozice s ptákem kiwi či s endemickým plazem tuatara, který sice vypadá jako ještěr ale patří do řádu živočichů, kteří žili před 200 miliony let. Někdy se také označuje jako žijící dinosaurus. Pomocí speciálních kamer lze tohoto živočicha sledovat ve svých doupatech uvnitř skal.

     V horním patře pak jsou umístěna akvária s živočichy z různých kontinentů. Nachází se zde např. expozice cichlid z afrického jezera Malawi, japonská zahrada s jeskynními rybami, vodní zahrada s Koi kapry z Asie či zlaté ryby a želvy z drsného vnitrozemí Austrálie.

 

 

 

24. únor 2011

 

     Tak se nám pomalu, ale jistě blíží konec našeho dalšího pracovního týdne. Počasí nám opravdu přálo, někdy až moc. Naštěstí je v lednici dostatečná zásoba piva, takže na konci šichty vždy následuje hořká odměna. Tento týden jsme se vrhli na další odrůdu, kterou je Royal Gala. V pondělí a úterý jsme trošku mákli a udělali celkem 7 binů, což je docela dobré. Dobré je i to, že i po dalších dnech práce jsme fit a vypadá to, že nějaká velká únava z práce nehrozí. No snad to tak vydrží i nadále.

     Předpověď počasí na víkend je dobrá, takže máme v plánu si uděláme další výlet tentokrát do Kaweka Forest Park a jeho termálních pramenů Mangatutu. Ještě před tím však do práce, kde budeme tentokrát sbírat na hodinu. Na stromech s odrůdou Royal Gala už toho totiž moc není, a tak tento druhý pick bude placen 15NZD/hod (210 Kč).