Na třetí srpnový víkend jsme si naplánovali výlet do Roháčů. Naposledy jsem byl s Hankou na pěší túře v říjnu loňského roku a od té doby dostávaly přednost vždy jen výlety na kole. V Roháčích jsme byli od roku 2000 již 3x, a tak jsme věděli co nás čeká - pěkná příroda, krásné hory a také místy poměrně náročné, řetězy jištěné partie při výstupu na vrcholy.

1. den: pátek 18. srpen 2006   PROSTĚJOV - ZÁVIŠICE - ZUBEREC

     V pátek po 15h odjíždíme z Prostějova, cesta probíhá v pohodě až do Hranic. Při výjezdu z Hranic směrem na Bělotín popojíždíme v koloně aut až nakonec zastavujeme. Jelikož provoz směrem od Ostravy je plynulý, je jasné, že půjde o bouračku. Vytahuji svoji GPS a hledám jinou cestu do Závišic. Sice se zpožděním, ale díky GPS bez bloudění přijíždíme do Závišic, kde nás již očekává Petr s Romčou. Přes hraniční přechod Bumbálka - Makov pokračujeme na Slovensko. Do Žiliny se cesta docela vleče, díky výstavbě dálnice je zde často omezení rychlosti. Mezi Žilinou a Martinem se občas doslova vlečeme v koloně aut. Také z Kraľovan do Dolního Kubína a dál směrem na Nižnou se staví nové úseky silnice, která má nahradit úzkou silnici, která vede podél řeky Oravy. Proto také do Zuberce přijíždíme před 22h, asi o 2h později než jsme plánovali. Ubytování jsme si dopředu nesháněli, protože jsme se rozhodovali až podle počasí na poslední chvíli. Místní cestovní agentura je již samozřejmě zavřená a tak jdu zjistit cenu ubytování do jednoho pensionu. Cena 450Sk na osobu za noc se nám zdá docela vysoká. Rozhodujeme se, že projedeme Zuberec a poptáme se tam, kde budou mít u baráku ceduli, že nabízí ubytování. Sice se nám moc nechce takhle pozdě večer u někoho zvonit zda má volno, ale nic jiného nám nezbývá. V autě máme sice stany a spacáky, kemp je vzdálen 10km, ale vidina postele je silnější :). Zatáčíme do ulice, kde jsme v jednom domku již spali v roce 2003 při naší cyklovýpravě na Slovensko a obhlížíme baráky. S Petrem u jednoho zvoníme. Mají sice rozsvíceno, ale nikdo neotevírá. U druhého nám oznamují, že mají plno. Zkoušíme tedy hned ten další vedle. Mají sice také plno, ale ochotná paní domácí nás vede k sousedům, kde by měli mít volno. Máme štěstí, jeden pokoj mají volný. S Petrem ještě večeříme a dáváme si pivko. Potom sprcha a rychle do postele, ráno nás čeká dlouhá a náročná túra.

2. den: sobota 19. srpen 2006   

ZVEROVKA - ROHÁČSKÝ VODOPÁD - BANÍKOVSKÉ SEDLO - BANÍKOV - HRUBÁ KOPA - TRI KOPY - SMUTNÉ SEDLO - bývalá TATLIAKOVA CHATA

     Vstáváme před 7h, s Petrem jdu nakoupit pečivo a holky mezitím chystají svačinu na túru. Počasí je super, nikde ani mráček a tak doufáme, že to vydrží po celý den. Po snídani odjíždíme. Parkujeme v Roháčské dolině na parkovišti, nedaleko chaty Zverovka. Za parkovné chtějí 100Sk, jen pro zajímavost, před třemi roky to bylo za 50Sk. Dál už po svých pokračujeme po asfaltce, která vede až k bývalé Tatliakově chatě. Jedná se o docela nudný úsek a je jen škoda, že se nedá vyjet autem výš, podél silničky je pár velkých ploch, kde by se vlezla řada aut. Kdysi tu jezdíval vláček, ale ten už sem taky nepustí a tak pendluje jen mezi Zubercem a Zverovkou. V 8:30 přicházíme k rozcestí a odbočujeme k Roháčskému vodopádu. Po chvíli končí konečně i betonka a my dál pokračujeme po docela prudké cestičce vzhůru. Plni sil nasazujeme docela svižné tempo a tak jsme za necelých 30min u vodopádu. Děláme pár fotek a pokračujeme dál. Po cca 15min přicházíme k dalšímu rozcestí. Cesta se zde rozděluje k Roháčským plesům a do Baníkovského sedla. Na rozcestí je poměrně rušno, je tu řada laviček, což je vhodné místo na nějakou tu svačinu. My však po chvíli pokračujeme dál Spálenou dolinou do sedla. Vlevo nad námi už vidíme náš dnešní cíl - Baníkov, Hrubou kopu a Tri kopy. Po cestě doplňujeme vodu a taky energii v podobě tatranky. V závěru už cesta pěkně stoupá a vede cik cak ve svahu do sedla. Nasazuji opět svižné tempo a ostatní nechávám za sebou. Po hodině chůze od rozcestí jsem na sedle. Po chvíli přichází Hanka a pak Petr s Romčou. Na řadu přichází svačinka. Ze sedla pokračujeme po červené směr Baníkov.  V 11:15 přicházíme  na vrchol. Na obloze ani mráček, perfektní dohlednost, a tak dáváme krátkou pauzičku, fotíme a pozorujeme okolí. Po chvíli pokračujeme dál, čekají nás jedny z nejtěžších úseků celého hřebene Roháčů. Ze skalnatého vrcholu Baníkova pokračujeme na Hrubou kopu. Přechod přes skalnatý hřebínek Baníkova je již poměrně náročný a na mnoha místech je cesta uměle zajištěna řetězy. Máme štěstí, že tu není moc lidí, u řetězů se netvoří fronty a tak v klidu a s opatrností sestupujeme. Dál na Hrubou kopu pokračujeme přes široké sedlo, kde již vede pohodová cesta. Na Hrubé kopě dáváme opět krátkou pauzičku a šlapeme dál. Nyní nás čeká skalnatý trojvrchol Tri kopy. Cesta je opět jištěna celou řadou řetězů, místy traverzujeme po příkré stěně, úzké římse, či šplháme s pomocí řetězů vzhůru. Stezka je opět dobře jištěná, avšak bez jisté chůze by tu měla řada lidí určitě problémy. Za poslední kopou míjíme bývalou stezku od Roháčských ples. Poté následuje sestup po strmém a rozdroleném terénu do Smutného sedla. V sedle dáváme zaslouženou svačinku a sestupujeme Smutnou dolinou k bývalé Tatliakové chatě. V bufetu si dávám pivko na osvěžení a po asfaltce sestupujeme k parkovišti nedaleko chaty Zverovka a odjíždíme zpět do Zuberce. Večer jdeme do místní stylové koliby na večeři, kterou s Petrem prokládáme několika půllitry piva.

3. den: neděle 20. srpen 2006   

ZVEROVKA - býv. TATLIAKOVA CHATA - SEDLO ZÁBRAŤ - RÁKOŇ - VOLOVEC - OSTRÝ ROHÁČ - PLAČLIVÉ - SMUTNÉ SEDLO - ZVEROVKA

     Ráno vstáváme opět před 7h. Po 8h jedeme nakoupit do obchodu a odjíždíme na další túru do Roháčů. Parkujeme tam jako včera a po nudné asfaltce stoupáme k bývalé Tatliakové chatě. Na asfaltce jsme nasadili docela rychlé tempo, tak cesta k chatě rychle ubíhá. Během cesty začínám pěkně cítit v nohách včerejší túru. V bufetu si Petr s Romčou kupují něco dobrého na zub a po chvíli vyrážíme po zelené do sedla Zábrať. Cesta začíná pěkně stoupat a já začínám naplno cítit v nohách včerejší výšlap. Zvolňuji proto tempo a netrvá dlouho a Hanka, Petr a Romča se mi pomalu, ale jistě vzdalují. Do sedla tak přicházím s menším zpožděním. Po krátké pauzičce vyrážíme po široké cestě na Rákoň a dále pokračujeme na Volovec. Výstup na tyto vrcholy je naprosto bezproblémový. Cesta tu vede po širokém hřebenu. Na Volovec přicházíme v 11h a dáváme si svačinku. Poté pokračujeme dál a sestupujeme do Jamnického sedla. Odtud začíná výstup na dvojvrchol Ostrého Roháče.Nejprve stoupáme po severním úbočí tohoto vrcholu, vede tu zpevněný chodník s mírným stoupáním. Později se chodník mění v rozdrolenou suť a kamení. Po několika dalších, již prudších stoupáních se dostáváme do pásma skal. Po dalších stoupáních přicházíme k menší plošince, odkud se otevírá hluboký pohled do Smutné doliny a také na Jamnická plesa. Odtud již začíná být cesta opět jištěná řetězy. Míjíme řadu menších skalních stěn a přicházíme k závěrečnému úzkému a poměrně strmému vrcholovému hřebínku. Chvíli čekáme než se uvolní řetězy. Ze vzdálenosti několika metrů tento úsek vypadá opravdu nebezpečně, zvlášť při pohledu kam by mohl eventuelně člověk spadnout. Obě strany hřebínku padají prudce dolů. Je to však o psychice, jelikož při samotném zdolávání tohoto úseku to již tak hrozné nebylo. Avšak pro začátečníky, kteří se na taková exponovaná místa dostanou poprvé to příjemné jistě není, což jsem si v minulých letech sám vyzkoušel :). Po zdolání dalšího řetězu přicházíme na poměrně malý vrchol Ostrého Roháče. Dlouho se nezdržujeme a pokračujeme po chodníku přes sedlo k západnímu dvojvrcholu. Na něj se dostáváme pomocí dlouhého řetězu. Kocháme se pěknými výhledy do okolí a po chvíli sestupujeme dolů. Po chvíli přicházíme ke skalní stěně, kterou zdoláváme opět pomocí řetězů. Pokračujeme dál na Plačlivý. Tento výstup už je zcela bez problémů, podobně jako cesta na Volovec. Pouze stoupání je prudší a chodník více rozdrolený. Na Plačlivý přicházíme v 13h. Po krátké pauze opouštíme vrchol a sestupujeme do Smutného sedla. Štěstí při sestupu měla Romča, která si v pádu podvrkla kotník, který naštěstí vydržel a byla schopna další chůze. Na sedle dáváme kratší pauzu a sestupujeme Smutnou dolinou opět k bývalé Tatliakové chatě. Poté následuje námi dobře známá asfaltka až k parkovišti. Svižným tempem nám to k parkovišti trvalo 30minut. Poté odjíždíme do Zuberce. Následuje zasloužená sprcha a balení věcí. Loučíme se s paní domácí a děkujeme, že nám povolila zůstat až do pozdního odpoledne. Odjíždíme na večeři do místní krčmy a po 18h už jedeme domů.