11. - 13. únor 2011    

     Nový Zéland nás přivítal nefalšovaným letním počasím. Zkrátka ideální podmínky pro nějaký výlet. Nás však čekalo zařizování nezbytných formalit nutných pro náš roční pobyt.

     Naše první kroky vedou do pobočky Vodafone ve Westgate. Potřebujeme dobít kredit na volání, ale hlavně zakoupit mobilní internet. Hned vedle pobočky Vodafone se nachází prodejny dalších dvou operátorů - Telecom NZ a 2Degrees. Díky lepšímu pokrytí a ceně volíme právě Vodafone. Už před odletem jsem si zjistil, že bude probíhat akce a při uzavření smlouvy na jeden rok obdržíme USB modem zdarma a po dobu šesti měsíců budeme platit pouze 50% paušálu.

     Většina cizinců si patrně pořizuje pouze předplacené služby, jelikož prodavačka má docela problémy nám připravit smlouvu a vše správně zadat do systému. Po cca deseti minutách nám oznamuje, že vše bude hotovo do půl hodiny. Čekat se nám nechce, a tak jdeme zařizovat další věci.

     Nyní nás čeká založení bankovního účtu. Kromě pohodlnějšího placení je účet nezbytný také pro práci. Drtivá většina zaměstnavatelů totiž vyplácí mzdu na účet.

     Opět se zde nachází několik bank vedle sebe. Kromě WestPac, National Bank a Kiwi Bank je zde také ANZ (Australia and New Zealand bank group), kterou jsme měli opět předem vybranou. Po vstupu do banky se ani nestačíme rozhlédnout a už je u nás paní s dotazem jak nám může pomoci. Odvádí nás k sobě do kanceláře, kde nám radí jaký účet by pro nás byl nejvhodnější.

     Během sepisování smlouvy se zvědavě vyptává odkud jsme a jaké jsou naše plány. ANZ bank má v nabídce účet přímo ušitý na míru cestovatelům. Nulové měsíční poplatky za vedení účtu, za vydání a používání karty, za internet banking, neplatí se za výběry z bankomatů ANZ a National Bank, také na účetní položky (oblíbený to zdroj příjmu našich nenažraných bank) se tady nehraje.

     Otevření účtu je na Novém Zélandu daleko jednodušší než u nás. Obálky s pruhem do vlastních rukou s heslem pro internet banking tady nejsou v kurzu. Poté co nám paní názorně předvedla jak takový internet banking vypadá, funguje a jak se provádí platby jsme byli vyzváni, ať si heslo jednoduše zadáme do systému. Jak prosté že?

     Na doporučení si zakládáme ještě spořící účet, kde je úročení 3%. Oba účty jsou propojeny, převedení peněz se ihned projeví a hlavně není nijak časově omezeno jako např. termínované vklady u nás. Také z tohoto účtu lze vybírat v bankomatu a samozřejmě je veden zdarma. Oproti "slavnému" šikovnému spoření od ČS které má poloviční úrok a nesmyslný minimální zůstatek 10 tisíc se tady úročí i pouhý dollar. Na úrocích samozřejmě nezbohatneme, ale i tak je to zajímavá konfrontace s vychvalovanými produkty u nás.

     Další nezbytností je samozřejmě platební karta. K našemu účtu jsme dostali celkem dvě platební karty. Tu druhou na Hančino jméno samozřejmě také zdarma. Opět není nutné vyhlížet pošťáka zda pro Vás nemá obálku s kartou. Paní jednoduše sáhla do šuplíku, vytáhla dvě karty, přiřadila je k našemu účtu a ejhle platební karty byly rázem naše. Následuje přesun k pokladní přepážce, kde vkládáme první hotovost na účet. Po projetí karty čtečkou stačí potvrdit vloženou částku a naťukat Váš nový PIN. Opět tedy bez nějakého papírování a zasílání obálky s PINem. Pokud někde mají propracované bankovnictví, tak u nás to tedy rozhodně není.

     Platební systém používaný na Novém Zélandu se jmenuje EFTPOS, je velice rozšířený a i ten nejmenší obchodník vlastní terminál EFTPOS. 

     Poslední věcí bez které se člověk, který chce na Zélandu pracovat neobejde je IRD číslo. Inland Revenue Department je úřad, který na Novém Zélandu vybírá daně. Pro placení daní je tedy nutné toto daňové číslo vlastnit a je to další věc, kterou po Vás bude chtít každý zaměstnavatel. 

     Jdeme tedy navštívit PostShop, neboli poštu, kde se dá IRD vyřídit. Stačí vyplnit formulář, přiložit ofocený pas, mezinárodní řidičák (nebo jiný druhý doklad totožnosti) a vízum. Zhruba do dvou týdnů by měla kartička s daňovým číslem přijít na adresu uvedenou ve formuláři.

     Vracíme se do prodejny Vodafone zjistit jak se věci mají. Bohužel mají údajně nějaké problémy se systémem a máme to zkusit později. Jedeme tedy k Pavlovi domů a Maorce, která vypadá jako by internet prodávala poprvé dáváme trochu časovou rezervu.

     Cca o 2h později je vše při starém, ale jsme ujištěni, že do hodiny bude vše připraveno. Systémy prý fungují a je jen potřeba ověřit jestli nemáme na Novém Zélandu nějaké dluhy z dřívějška. Máme čas a tak jdeme nakoupit do místního Countdownu, což je obchodní řetězec podobný našemu Kauflandu či Tescu. Kromě Countdownu je velice rozšířený ještě New World a patrně nejlevnější PAK'nSAVE.

     Další návštěva Vodafone je opět bez úspěchu. Údajně se jim nedaří ověřit naší platební morálku. Na mojí otázku co se snaží ověřit, když jsme na Zélandu jen pár hodin odpoví, že podle pracovního víza jsme tu už půl roku. Ukazuji jí razítko o vstupu do země v našich pasech. No a už je jasné, kde je problém, slečna si spletla datum žádosti o vízum s datem vstupu do země. Sdělujeme jí, že bychom byli rádi, kdyby se jí to podařilo uzavřít ještě dnes. Slibuje, že nám zavolá jakmile vše bude hotové. Nakonec skutečně zvoní telefon a krátce před zavírací dobou jsme konečně online :).

     Dopoledne nám Pavel dovezl naše nové auto. Na tak dlouhou dobu, jakou plánujeme být na Novém Zélandu je vlastní doprava to nejlepší řešení. Na Zélandu je velice mnoho půjčoven, ale mít rok půjčené auto by rozhodně nebylo levnou záležitostí. Nejlepší volbou tak je koupit si campervan. Těmi nejoblíbenějšími jsou mimo Estimy např. Toyota Hiace, Liteace, nebo Mitsubishi L300 či Mazda Bongo. Všeobecně jsou tady velká auta velice populární a malých a krátkých aut je jako šafránu.

     Následuje tedy rozměření postele, nákup materiálu a samozřejmě samotná stavba naší nové postýlky. Díky možnosti využití Pavlovi dílny a nářadí mi však jde práce od ruky a odpoledne je vše hotovo.

     Ema - jak jsme naše auto Toyota Estima Emina pojmenovali splňuje všechny naše požadavky. Není to klasická dodávka, ale spíše velké rodinné auto pro osm lidí. Po odstranění dvou řad sedaček tak vznikne dostatek prostoru pro postel a další věci. Právě možnost spát pohodlně na posteli v campervanu z něj činí velice oblíbený dopravní prostředek. Není nutné každý den řešit kam postavit stan a zajišťuje také dostatečné zázemí např. během deštivých dnů, které Vás mohou při cestování potkat. Není také nutné bezpodmínečně hledat kemp, ale jednoduše zastavit přes noc na nějakém parkovišti či odpočívadle. O tom, že to přináší úsporu nemalých finančních prostředků je asi zbytečné psát. Oproti kombíkům má campervan výhodu v tom, že není potřeba všechny věci na noc přesouvat na přední sedačky z důvodu dostatku místa na spaní.

     Naší Emě hopsá pod kapotou 101 koní, je to 2,2 litrů turbo diesel s automatickou převodovkou. Délka je 4,7m, šířka 1,7m a výška 1,82m. V porovnání např. s Fabii kombi je téměř o půl metru delší a o 32cm vyšší. Část motoru se nachází také pod sedadly řidiče a spolujezdce, takže místa je v ní opravdu dost. Spotřeba se pohybuje kolem 9,5 litrů na 100km. Ema také není žádný drobeček, váží 1850kg.   

     Krátce před 12h jedeme s naší Emou na první výlet. Ještě před ním se však zastavujeme ve Warehousu na větší nákup. Kromě nějakého nádobí  kupujeme ještě např. kempingové židličky, deku, polštáře či plastové úložné boxy na oblečení. Poté již následuje cesta do Aucklandu - největšího města na Novém Zélandu.

     V regionu Auckland žije každý třetí Novozélanďan a s téměř 1,4miliony obyvateli expanduje rychleji než jakákoliv jiná část země. Město se rozprostírá mezi přístavy Waitemata a Manukau a díky velkému počtu lodí, které kotví právě v přístavu Waitemata se mu říká město plachetnic. Zajímavostí také je, že území, na kterém byl Auckland založen je vulkanického původu a nachází se zde asi 50 vyhaslých sopek.

     Jako první máme v plánu navštívit dominantu města, kterou je 328m vysoká televizní a vyhlídková věž Sky Tower. Je nejvyšší na jižní polokouli a dvanáctou nejvyšší na světě, mimo jiné je vyšší než např. Eiffelova věž v Paříži či AMP Tower v Sydney. Byla  slavnostně otevřena v srpnu roku 1997 a její výstavba trvala necelé tři roky.

     Vstup na Sky Tower se nachází v podzemí, kde je kromě pokladen také velký obchod se suvenýry. Nachází se zde také tři výtahy, které zvládnou vyvést na věž 225 osob za 15 minut. Doba jízdy je 40s. Zajímavostí je, že podlaha a jedna strana výtahu je prosklená, takže během jízdy se Vám naskytnou úchvatné pohledy.

     Cena za vstup na hlavní vyhlídkovou plošinu, která se nachází ve výšce 186m je 25$. Část podlahy na této plošině je nahrazena 38mm silným sklem a chůze po ní pro nás byla doprovázena velice zvláštními pocity :). O 4m výše nad hlavní plošinou se nachází restaurace Orbit, která se za hodinu otočí kolem své osy. Za příplatek 3$ pak můžete navštívit Sky Deck, neboli Nebeskou plošinu, která se nachází 220m vysoko. Využíváme kupóny z prospektů a šetříme tak pár dolárků. Sky Deck je zároveň nejvyšší místo na věži přístupné veřejnosti a nejvyšší vyhlídka na Novém Zélandu. Díky bezrámovému zasklení nabízí plošina nádhernou podívanou. V případě jasného počasí je dohlednost z tohoto místa přes 80km.

     Na samotném vrcholu věže je 92m vysoká a 150tun vážící špička, kde se nachází různá vysílací a telekomunikační zařízení. Celá věž je konstruována tak, aby vydržela zemětřesení o síle sedmi stupňů a je odolná proti větrům o rychlosti 200 km/h.

     Při naší cestě zpět dolů jsme svědky jednoho z adrenalinových zážitků, které věž nabízí. Z plošiny Sky Jump je možné si z výšky 192m skočit dolů mezi dvěma napnutými lany.

     Naší další zastávkou je Kelly Tarlton's Underwater World. Vstupné je tu poněkud vyšší - 34$ na osobu. Hned na začátku se nachází expozice polárníka Roberta Scotta a jeho historických cest na jižní pól. Nachází se zde celá řada autentických předmětů a vybavení, které při své cestě před sto lety používal.

     Následuje projížďka mezi patagonskými tučňáky a tučňáky Gentoo. Unikátní jízda rolbou vás zavede přímo do jejich ledového světa. Kromě hravého dovádění na sněhu lze pozorovat i jejich elegantní pohyb pod vodou. Tučňák patagonský je druhý největší ze 17 druhů tučňáků. Važí v průměru 15-20kg a jsou 85-95cm vysocí. Tučňáci Gentoo jsou třetími největšími a zároveň nejrychlejšími ze všech tučńáků.

     Mezi další atrakce patří akvárium s želvou obrovskou, velká akvária s rejnoky, chobotnicemi a ostatními rybami a mnoho dalších mořských akvárií. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je pak samotný podmořský svět. Pod opravdu monstrózním akváriem se nachází skleněný tunel odkud lze tváří v tvář pozorovat žraloky, rejnoky a spoustu dalších ryb a živočichů. Vše umocňuje ještě pohyblivý pás v tunelu, takže si stačí jen stoupnout a pozorovat okolí. Rázem se člověk skutečně ocitne v podmořském světě.

     Krátce před 18h opouštíme město a vracíme se zpět k Pavlovi. V Aucklandu nejsme naposledy, takže další zajímavá místa navštívíme později. Ještě nutno podotknout, že na jízdu vlevo jsme si zvykli velice rychle. Jízdu nám usnadňuje nejen GPSka, ale také automatická převodovka, takže se člověk může naplno věnovat řízení. Další ze záludností jsou prohozené páčky blinkrů a stěračů, takže je potřeba se občas usilovně soustředit :).

     Dnes jsme ještě chtěli přepsat auto, bohužel však mají na poště zavřeno. Není se čemu divit, když je neděle. Náš odjezd tedy odkládáme na zítřek, kdy máme v plánu přesun do oblasti Hawkes Bay, konkrétně do města Napier.