Na předposlední říjnový týden jsme si po delší době naplánovali pěší výšlapy. Naším cílem se stal autokemp v Račkove dolině, odkud jsme podnikly několik túr po okolí. Jelikož se většina stezek k 1.11. uzavírá, byly hory již téměř liduprázdné, což celou krásu tatranské přírody ještě umocňovalo.     

1.den: pondělí 17. říjen 2005

PROSTĚJOV - ZÁVIŠICE – MARTIN - RUŽOMBEROK - LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ - RAČKOVA DOLINA

     Dopoledne přijíždíme do Závišic za Petrem a Romčou. Nakládáme do našeho auta jejich věci a společně vyrážíme na Slovensko. Cestou testuji svoji novou satelitní navigaci (funguje bez chybičky a bude nám jistě dobrým pomocníkem). Při přejezdu Pindule si nejde nepovšimnout, zasněžených Pusteven a Radhoště. Jsme z toho trochu nervózní, neboť Vysoké Tatry, kam máme namířeno,  jsou o nějakých 1500m vyšší.

     Na Strečně se zastavujeme na oběd a poté pokračujeme v cestě přes Martin a Rožumberok. Další zastávkou je Liptovský Mikuláš. Je to však jen na kratičko, než si vyměníme peníze a už zase pokračujeme přes Liptovský Peter a Pribylinu do kempu v Račkove dolině, kde máme rezervovanou chatu. Při příjezdu začíná sněžit. Kemp je prázdný, nikde ani noha. Vybalujeme věci, pouštíme topení a plánujeme zítřejší tůru. Večer jdeme spát. 

2.den: úterý 18. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA – ROZCASTIE POD KLINOM – RAČKOVE PLESA – KONCZYSTY WIERCH(1993m.n.m.) – RAČKOVE PLESA -  - RAČKOVA DOLINA

     V 7:00 ráno nás probouzí zvuk budíku. V chatě je ale pořádná tma, protože přes zavřené okenice sem nepronikne denní světlo. Snídáme, chystáme svačiny, plníme láhve a termosky čajem a v 8h vyrážíme Úzkou dolinou po modré značce. Na jednom mostu přes potok se drží asi 10cm vrstva sněhu. Děláme si z toho legraci, to ale ještě nevíme co nás čeká dál.

     V ústí Račkové doliny špatně odbočujeme a místo po zelené jdeme po žluté značce. Zjišťujeme to až po chvíli, zpátky se nám už vracet nechce a tak pokračujeme dál. Jak se později ukázalo, tak jsme udělali dobře.

     Procházíme Račkovou dolinou až k Rozcestí pod Klinom, kde se nachází nejvýše položená salaš ve Vysokých Tatrách. Jdeme se podívat a také se trochu ohřát dovnitř. Mezi trámy jsou však velké spáry přes které profukuje, takže moc fajn tady není. Po chvíli pokračujeme v cestě po žluté značce na Račkove plesa. Sněhu postupně přibývá a místy je ho až po kolena. Nejlíp na tom je Romča, protože jako jediná z nás má na nohou návleky. My ostatní se musíme čas od času zastavit a vyklepat z bot všechen sníh, který jsme vrchem nabrali. Počasí je nádherné, obloha modrá a v kontrastu se zasněženými horami to tady vypadá jako v pohádce.

     Přicházíme k Račkovym plesům. Sněhu je pořád víc. Řešíme zdali máme pokračovat na Konczysty Wierch, nebo se raději vrátit. Pokračujeme, je to už jen asi 45minut, za to přímo do kopce proti vrstevnicím. Ale ta námaha stála za to. Pod námi je mlha připomínající šlehačku a z ní kolem nás vyčnívají vrcholky zasněžených hor. Do toho všeho to azuro. Jedním slovem nádhera.

     Když už jsme všichni dost nabaženi tou krásou, scházíme stejnou trasou zpět. Do kempu přicházíme kolem 16 hodiny. Ohříváme vodu v hrncích a poté se na v lavoru na verandě myjeme. Kemp už má po sezóně a sprchy jsou uzavřeny. Večeříme a hasíme žízeň pivy, které si chladíme na verandě. Kolem 22 hod jdeme spát.

3.den: středa 19. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA – BEŠEŇOVÁ – RAČKOVA DOLINA

     Ráno si můžeme trochu pospat, dneska nás totiž čas netlačí. Pro dnešek není v plánu žádná tůra, ale lenošení a dávání se do kupy v termálních pramenech ve vesničce Bešeňová., která je vzdálená od kempu 40km.

     Snídáme, balíme věci do auta a vyrážíme do Liptovského Mikuláše. Cestou se zastavujeme na benzínce ve Vavrišovu a snažíme se koupit dálniční známku. Obsluha nás posílá na poštu, ale tam taky žádnou nemají. Zkoušíme to ještě v Liptovském Petru a tady konečně úspěšně. Najíždíme na dálnici a přejíždíme do Bešeňové. Parkujeme, kupujeme lísky na celý den a jdeme si vyhřívat a léčit naše těla.

     Kolem 14hod opouštíme areál a jdeme se naobědvat do nedaleké restaurace. Čekání na jídlo si krátíme pozorováním číšníka jak se snaží domluvit s Maďary u vedlejšího stolu.

     Vracíme se zpět do kempu. Večer u pivka plánujeme nad mapou letní dovolenou na Korsice. 

4.den: čtvrtek 20. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA – KLINOVATE – MLÁDKY – MALÝ BARANEC(2044m.n.m.) – BARANEC(2184m.n.m.) – HOLÝ VRCH – RAČKOVA DOLINA

     Cíl dnešního dne je celkem jasný – pokořit nějaký vrchol nad magickou hranici 2000m. Jako nejdostupnější se nám jeví Baranec (2184m.n.m.). S Hankou jsme na něm už před pár lety byli a tak víme, že není nijak náročný - žádné řetězy či šplhání po skále.

     Po snídani vyrážíme po zelené značce. První část trasy prudce stoupáme lesem až na Klínovaté (1555m.n.m.). Odtud se sklon mírní. Procházíme klečí a od Mládků si už plně vychutnáváme dalekých rozhledů, neboť kromě trávy nám ve výhledu nic nebrání. Petr s Romčou jdou trochu napřed, já s Hankou asi 300m za nimi.

     Kolem poledne jsme na vrcholu. Zakusujeme se do svačinky a kocháme se výhledy na Baníkov, Hrubou kopu, Tri kopy, Plačtivé a Ostrý Roháč. Ty už jsou, na rozdíl od Barance, pokryty vrstvou sněhu a lézt na ně by bylo velkým hazardem. Přesto jsou na jednom z vrcholků Třech kop vidět dvě postavičky.

     Sestupujeme po žluté přes Holý vrch. Ukazuji Petrovi v mapě cestičku po které by jsme si trasu mohli zkrátit. Nikomu se však moc nechce někde bloudit a proto pokračujeme po cestě dál. Přicházíme však k rozcestníku a ona cesta je značena turistickou značkou. Sestupujeme tedy dále po ní. Sklon je dost prudký a kolena se pomalu začínají ozývat. Přicházíme na červenou značku (Tatranskou magistrálu) a po ní už docela po rovince pokračujeme zpět do kempu. Cestou se mi na botě udělal žralok a ostatním hlásím,  že letos jsem v Tatrách už asi dochodil.

Docela znaveni přicházíme do kempu. Po koupeli večeříme a na řadu přichází (jako každý večer) náš oblíbený večírek. 

5.den: pátek 21. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA – TRI STUDNIČKY – DRAXNEROVO SEDLO – KRIVÁŇ(2493m.n.m.) – RAČKOVA DOLINA

     Snídáme a vyjíždíme autem směr Kriváň – symbolický vrch Slovanů a svobody Slováků. Projíždíme přes Podbánské a se smutkem pozorujeme jaké škody tady napáchala loňská vichřice. Vše kolem nás vypadá jako měsíční krajina. Stromy leží na zemi jak rozházené sirky. Je to opravdu smutný pohled a bude trvat několik desetiletí než to tady bude vypadat jako dřív.

     Parkujeme na parkovišti nedaleko Třech studniček a vyrážíme po zelené značce. Jdu v Petrových farmářkách a vypadá to, že mi padnou jak ulité. Trasa vede zpočátku opět lesem, jako všechny trasy, které jsme doposud šli. Pokračujeme přes kosodřevinu až se dostáváme na volné prostranství, kde už je jen tráva a skály. Cestu na Daxnerovo sedlo si zkracujeme po pěšině vedoucí kolmo vzhůru. Míjíme tak Malý Kriváň. Od sedla  až na vrchol jsou úseky více exponovanější. Naštěstí tady není sníh a tak se dá při troše opatrnosti vše zvládnout.

     Kolem poledne stojíme na vrcholu Kriváně u kříže.  Počasí dnes není tak krásné, jako v uplynulých dnech. Je spíše polojasno, ale i tak si můžeme vychutnat  dalekých rozhledů z druhého nejvyššího vrcholu Vysokých Tater, kde se dá vyjít bez průvodce. Vyšší (o 5 výškových metrů)  jsou už jen Rysy.

Po 30 minutách scházíme stejnou cestou zpět. V Daxnerově sedle potkáváme trojici mladých jeptišek jak si to kráčí na vrchol. V těch dlouhých hábitech se jim musí jít strašně.

     Na parkovišti se dáváme do řeči s hlídačem a ten nám sděluje, že dnes je poslední pěkný den a že zítra už má pršet. Odjíždíme zpět do kempu. V Podbánském se zastavujeme nakoupit, neboť zásoby piv se nám dost zmenšily. Kupujeme taky špekáčky na zítřek.  

 6.den: sobota 22. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA - LIPTOVSKÝ JÁN – RAČKOVA DOLINA

     Na dnešní den máme opět naplánovány termály. Po snídani odjíždíme do Liptovského Jána. Ptáme se na cestu jednoho z místních lidí a ten nám dává na vybranou - buďto můžeme jet k placeným koupelím, nebo do přírodního koupaliště, kde je sice voda chladnější, za to je ale všechno zdarma. A jen dodává, že po obědě se tam taky půjde koupat.

     Jdeme to tedy taky zkusit to přírodní. Nejprve chvíli bloudíme, ale nakonec jej objevujeme kousek od kostela. Parkujeme a jdeme do areálu. Hned za otevřenou brankou stojí altánek a pod ním z trubky ze zdi vytéká jeden z pramenů. Tady si lidé chodí nabírat vodu na pití do kanystrů. Vlastní koupaliště se nachází o pár desítek metrů dále. Skládá se z prohlubně ve skále o průměru asi 3m, uvnitř kterého je položena skruž.

     Ze skruže v prohlubni se valí spousta perlivých bublin, ale taky nepříjemný zápach, připomínající nám zkažená vajíčka. Do vody se nikdo moc nehrne. Nakonec se přece jen odvážíme a Petr lezu do vody jako první. Po chvíli následujeme Petra i já s Romčou, jen Hanka zůstává na souši.

Po 30 minutách vylézáme z vody ven a sušíme se na slunci. Oblékáme se a jedeme zpátky do kempu. Cestou se zastavujeme na zřícenině v Liptovském Hrádku (Hrad vznikl po roce 1312 jako kamenný gotický vodní hrad. V roce 1803 kompletně vyhořel. Zachovala se jen část příkopu v podobě okrasného jezírka. V současnosti je celý areál nepřístupný a chátrá). Turisticky přitažlivý je i blízký osamělý hradní suk vystupující z jezírka před hradem, na jehož vrcholu se nachází malá kaplička a dále výrazné skalisko s vyhlídkou a dominujícím uherským dvouramenným křížem na vrcholu, na nějž vede chodník. Počasí je nádherné, jako celou naší podzimní dovolenou.

     Odpoledne sedíme na lavičkách před chatou a vychutnáváme si zbytek slunečného dne. K večeru rozděláváme oheň a opékáme špekáčky.  Večer se ochlazuje a my se přesouváme do chaty. Popíjíme a rekapitulujeme celou dovolenou. Myslím, že bude nač vzpomínat. 

7.den: neděle 23. říjen 2005

RAČKOVA DOLINA – ZÁVIŠICE - PROSTĚJOV

     Ráno je opět pěkné počasí. Balíme věci do auta a vyrážíme domů. Ještě se naposledy otáčíme směrem k majestátným horám a obdivujeme jejich krásu. Již teď je nám jasné, že tady nejsme naposledy.