15. červenec 2011

     Za námi jsou opět další dva týdny práce, které i za přispění dobrého počasí opět uběhly vcelku rychle. Minulý týden jsem strávil celý na stavbě sklepu, kde přišlo na řadu armování pro podlahu a stěny. Společně s novým pomocníkem Mikem z nedalekého Warkworthu nám šla práce pěkně od ruky a koncem týdne bylo vše připraveno pro další várku betonu.

     Ještě na začátku týdne se však opět ozvala matka příroda, kdy novozélandské ostrovy Kermadec zasáhlo zemětřesení o síle 7,8 stupně. Tyto ostrovy se nachází severovýchodně od Severního ostrova a vzhledem k vlně tsunami, která se po tomto zemětřesení vytvořila, bylo přijato několik bezpečnostních opatření. V rozhlase běžely stále aktuální informace o vzniklé situaci, avšak díky její malé výšce bylo později varování před vlnou ministrem obrany odvoláno.

     Minulý víkend jsme se vypravili na výlet do Aucklandu. Kromě již námi známého centra jsme navštívili také věhlasnou a rušnou Queen Street, která je jakýmsi srdcem Aucklandu. Nachází se zde nespočet obchodů, bank, restaurací a také celá řada mrakodrapů.

     Do jednoho z nich jsme měli namířeno, jelikož jsme se chystali navštívit pobočku Korean Air ohledně změny data odletu z Nového Zélandu. Bohužel mají v sobotu zavřeno, a tak jsme si zajeli na letiště, kde se v budově mezinárodního terminálu nachází jejich další kancelář. S velice ochotným personálem jsme chvíli řešili různé možnosti a brzy našli variantu, která nám nejlépe vyhovuje.    

     Z letiště jsme se vrátili zpět do centra a vyrazili pěknou procházkou až k přístavu, kterému vévodí Ferry Building. Tato budova z roku 1912 je postavena z pískovce, cihel a coromandelské žuly. Od zadní strany Ferry Building vyplouvají lodě na nedaleké ostrovy Rangitoto Island, Motutapu Island, Great Barrier Island a poloostrov Devonport. Jediný pohled na přístav Waitemata Harbour pak návštěvníky utvrdí v tom, že Auckland je městem plachetnic a jachet. Město má údajně nejvyšší počet výletních člunů na hlavu na světě. Návštěvou přístavu jsme zakončili dnešní výlet a vyrazili zpět na farmu.

     Kromě letenek se nám podařilo úspěšně vyřídit ještě jednu věc a tou je vrácení daně. Každý pracující s IRD číslem má online přístup ke svému kontu, ve kterém se evidují všechny jeho výdělky a kde si také může zkontrolovat, zda zaměstnavatel vše řádně odvádí. Nespornou výhodou tohoto systému je i to, že si lze online zažádat o vrácení daně bez nutnosti vyplňovat a nosit někam papírové formuláře a vše je otázkou jen pár kliknutí myší. Celý proces schválení a odeslání peněz je pak vyřízen během pár dnů a my se už nyní těšíme na 460 NZD (6500 Kč), které se nám během příštího týdne objeví na našem bankovním kontu.

     Tento týden byl opět ve znamení práce na vinici. S Hankou jsme odváželi nahromaděné větve a zbytek se věnoval stříhání vína. Hanka si také vyzkoušela jízdu na čtyřkolce a pěkně si zajezdila po farmě. 

     Ve středu jsme pak vyrazili do kina ve vesničce Matakana. Richard a Christine zde vlastní komplex tří kinosálů a jedno filmové představení bylo vyhrazeno pro zaměstnance Brick Bay Farm & Wine. Vyrazili jsme o něco dříve a s ostatními jsme se potkali v pěkné stylové hospůdce a poklábosili nad skleničkou vínka či pivka.

     Počasí nám během týdne doopravdy přálo, práce šla pěkně od ruky a než jsme se nadáli, byl před námi další víkend. Jelikož předpověď byla pro nadcházející dny příznivá, rozhodli jsme se podniknout výlet do pohoří Waitakere Ranges.     

16. červenec 2011

     Krátce po 10h projíždíme Warkworthem a vydáváme se po vedlejší silnici směrem na druhou stranu pobřeží. Jako mávnutím proutku utichá veškerý ruch a tak se poklidnou jízdou pozvolna přesunujeme směrem na západ. Velice pěkný úsek silnice tu lemují farmy, lesy a celou cestu projíždíme pouze dvěma malými osadami.

     Po necelých 30 kilometrech se v osadě Araparera napojujeme na silnici SH16 označovanou také jako Twin Coast Discovery Highway. Pokračujeme směrem na jih a cestou se nám naskýtají pěkné výhledy na Kaipara Harbour. Po dalších třiceti kilometrech přijíždíme do historického městečka Helensville ležícího na řece Kaipara. Helensville bylo stejně jako řada dalších měst spojeno s těžbou a zpracováním dřeva ze stromů kauri a jeho následným transportem do Aucklandu.

     Ve vesničce Waimauku odbočujeme na vedlejší silnici, která nás po chvíli přivádí do osady Muriwai. Právě zde začíná nádherná a dlouhá písčitá pláž s velkými dunami, která se táhne 45 kilometrů na sever ke Kaipara Harbour. Parkujeme v nedalekém borovicovém hájku a vydáváme se na procházku po pláži, která je unikátní svým černým zabarvením. Tento písek je vlastně magmatický materiál s obsahem železa z dávných vulkanických činností.

     Míříme k jižnímu konci pláže, kde se na ostrohu mezi hlavní pláží a zátokou Maori Bay a na ostrůvku Motutara nachází místní regionální park. Právě zde se na strmých útesech nachází hlavní atrakce této oblasti, kterou je početná kolonie terejů australských. Součástí stezky, která prochází tímto parkem jsou i dvě vyhlídky, ze kterých lze tereje pohodlně pozorovat.

     Jelikož v této oblasti nevede žádná silnice bezprostředně podél pobřeží, vracíme se zpět do vesničky Waimauku. Na benzínce tankujeme plnou (20Kč/litr) a pokračujeme dál po SH16. Projíždíme vinařskou oblastí, která se rozprostítá převážně kolem vesniček Kumeu a Huapai. Přestože jsou tyto vinice zastíněny velkými oblastmi jako je Marlborough, Gisborne či Hawke’s Bay, svojí kvalitou potvrzují, že i západní Auckland má na vinařské mapě Nového Zélandu své místo.

     Opouštíme hlavní silnici a po několika kilometrech přijíždíme do vesnice Waitakere. Opět odbočujeme směrem k moři a zanedlouho přijíždíme do osady Te Henga, u které se nachází Bethells Beach. Stejně jako ostatní pláže na západním pobřeží je i tato zabarvena do černa díky vulkanickým horninám ze sopky Taranaki, které sem zanesly severní pobřežní proudy. V oblasti se nachází také pozůstatky a historická místa z dob prvního osídlování Nového Zélandu před více jak tisíci lety.

     Po krátké procházce na pláž, podél řeky Waitakere, se vracíme zpět k autu. Opouštíme Te Henga a po pár kilometrech odbočujeme na silnici Waitakere Scenic Drive vedoucí skrz pohoří Waitakere Ranges.

     Místní regionální park zabírá rozlohu 160km² původních deštných pralesů a pobřeží. Jeho 250km turistických tras poskytuje přístup k plážím, vodopádům, velkolepým skalním ochozům nebo úchvatným výhledům na divoké západní pobřeží či panoramatickým pohledům na Auckland. Páteřní turistickou trasou je pak 70km dlouhý Hillary Trail otevřený v roce 2010 na počest horolezce Edmunda Hillary. Hluboko v kopcích se také nachází přehrada, která je rezervoárem pitné vody pro Auckland.

     Zajíždíme na parkoviště nacházející se na konci krátké silničky Falls Road a vydáváme se na jednu z procházek po okolí. Cestou překonáváme přes dřevěné lávky říčky Cascade a Waitakere. Skrze malou rokli a kolem vodopádu přicházíme k jednomu z posledních velkých stromů kauri v této oblasti, s obvodem kmene 6,5 metrů.

     Pokračujeme dál po Waitakere Scenic Drive, která se v těchto místech pěkně klikatí původními lesy. Člověku ani nepřipadne, jak blízko se odtud nachází velkoměsto, jakým Auckland bezesporu je. Po deseti kilometrech přijíždíme do malé osady Waiatarua, ve které sjíždíme na silnici vedoucí do letoviska Piha.

     Jelikož se nezadržitelně blíží večer, rozhodujeme se po několika kilometrech odbočit na slepou nezpevněnou silnici vedoucí k pobřeží do Anawhata. Deset kilometrů dlouhá, velmi úzká a klikatá šotolinová cesta je k naší radosti zakončena malým parkovištěm s WC. Pro dnešní noc naprosto ideální místo. Jsme tu sami a také v nedaleké osadě Anawhata, která je spíše shlukem rekreačních chat je naprostý klid. Vaříme večeři a kocháme se západem slunce. Zátoka Parera Bay s pěknou písčitou pláží se nachází cca sto výškových metrů pod námi. Strmé a bouřlivé pobřeží je jakýmsi protipólem pozvolného pobřeží na východě.

     V dáli se k nám blíží černá mračna, která nevěstí nic dobrého. Právě v momentě kdy je hotová večeře se spouští pěkný liják. Po jídle tak zalézáme do spacáků a za bubnování kapek usínáme.         

17. červenec 2011

     Vstáváme po 7h a po nočním dešti ani památky. Obloha je pěkně vymetená a sluníčko už docela pěkně hřeje. Po snídani se ještě kocháme výhledy na moře a nedalekou zátoku. Po chvíli se vracíme zpět na hlavní silnici. Cestou ještě zastavujeme na vyvýšeném místě, odkud se nám otevírají pohledy na věhlasnou pláž Piha, na kterou teď máme namířeno.

     Jedeme po poměrně široké silnici, která se neustále klikatí členitým terénem pohoří Waitakere. Po pár kilometrech začínáme prudce klesat k pláži, kterou teď máme doslova na dlani. Je to právě Piha Beach, která bývá považována za jednu z nejkrásnějších pláží na Novém Zélandu. Je také velice populární mezi surfaři. Uprostřed této tři kilometry dlouhé pláže se nachází 100m vysoká skála Lion Rock. Své jméno získala díky tvaru, který připomíná lví hlavu s předními tlapkami nataženými nad moře. Tato skála se stala symbolem celého západního pobřeží Severního ostrova a dokonce byla použita jako motiv na 50ti centovou minci.

     Sjíždíme k pláži a zastavujeme na přilehlém parkovišti. Vesnička, kterou tvoří převážně víkendové chaty aucklanďanů se teprve probouzí do nového dne. Vyrážíme na krátkou procházku k úpatí skály a kocháme se výhledy na vysoké vlny a příboj moře.

     Krátce po 10h opouštíme pláž a pokračujeme směrem do vnitrozemí, na samotný konec silnice Glen Esk. Právě zde se nachází další parkoviště, které je výchozím bodem pro treky po okolí. Vyzvedáváme si mapu s vyznačenými trasami a rozhodujeme se pro Kitekite-Knutzen Track vedoucí k vodopádům.

     Pěknou procházkou buší kolem nepřeberného množství nativních stromů a impozantních palem nikau se dostáváme na pěknou vyhlídku, ze které je pěkný pohled na třístupňové vodopády KiteKite Falls, jejichž celková výška je přes 80 metrů. Klesáme až k vodopádům a v místě kde je potok nejužší přeskakujeme na druhou stranu. Děláme pár fotek a po chvíli se po druhém břehu vracíme zpět k autu.

     Opouštíme Piha Beach a po pár kilometrech odbočujeme z hlavní cesty na úzkou asfaltku vedoucí do Karekare. Máme štěstí, v současné době probíhá v jenom místě rekonstrukce vozovky a vzhledem k tomu, že je cesta doslova pár metrů široká, je během pracovních dnů zcela uzavřena.

     Opět prudce klesáme k moři a po chvíli přijíždíme k pláži Karekare. I když  se nachází jen pět kilometrů jižněji, není zdaleka tak slavná jako Piha. Je tedy přímo stvořená pro ty, co mají rádi klid a soukromí. Stejně jako ostatní pláže na západním pobřeží, i tuto zdobí černý písek a je lemována rozeklanými útesy. Možná právě pro její obtížnější dostupnost jsou její přírodní krásy dobře zachovány.

     Pokračujeme dál po úzké silničce, která se opět začíná klikatit a šplhat do kopců. Po cca deseti kilometrech se napojujeme na silnici vedoucí do Piha Beach a míříme zpět na Waitakere Scenic Drive. Zajíždíme k nedalekému vysílači, poblíž kterého se nachází pěkná vyhlídka. Počasí dnes opravdu vyšlo, a tak máme celý Auckland jako na dlani.

     Projíždíme osadou Waiatarua a přes Henderson Valley míříme do Aucklandu. Toto úrodné údolí patří díky mírně vyšším průměrným teplotám a pravidelným dešťům k vůbec nejplodnějším vinařským oblastem. Zastavujeme ve čtvrti Henderson a nakupujeme v místním Pak'n Save, který je největším supermarketem na Novém Zélandu.

     Napojujeme se na Northwestern Motorway a opouštíme město. Po pár kilometrech projíždíme nám dobře známou obchodní čtvrtí, kde jsme si zařizovali vše potřebné během prvních dnů našeho pobytu na Zélandu.

     Přes menší vinařskou oblast kolem městečka Riverhead a osadu Coatesville přijíždíme k pláži Orewa na východním pobřeží, kde trávíme zbytek odpoledne. Zpět na farmu to máme asi 35 kilometrů takže nemusíme nikam pospíchat.